Ekologický kolaps na staroegyptských reliéfech
Vědci vyčetli změny fauny za posledních 6000 let z uměleckých děl vytvořených ve starém Egyptě.
Nápad na „cestu do minulosti“ dostal ekolog Justin Yeakel ještě jako student University of California v Santa Cruz, když spolu s antropologem Nathanielem Dominym v roce 2010 navštívil v San Franciscu výstavu věnovanou Tutanchamonovi a jeho hrobce.
„Byli jsme ohromení uměleckými díly, na nichž byla zobrazená zvířata. Bylo nám jasné, že ti, co je ztvárnili, znali tyto živočichy z volné přírody,“ vzpomíná Yeakel.
Oba vědci si uvědomili, že mají před sebou svědectví o druhovém složení fauny z údolí Nilu. Dominy se Yeakelovi zmínil o monografii Dala Osborna a Jany Osbornové The Mammals of Ancient Egypt (Savci starého Egypta). V té je nashromážděno nepřeberné množství zobrazení zvířat z uměleckých děl pocházejících z nejrůznějších období staroegyptských dějin.
„Nešlo by z uměleckých děl vyčíst, jak se vyvíjela fauna během vzestupu i pádu staroegyptských říší?“ napadlo Yeakela.
Dominy a Yeakel přizvali ke spolupráci další odborníky na paleontologii a ekologické modelování a pustili se do práce. Ze zobrazení zvířat rekonstruovali změny, jež se udály ve fauně obývající údolí Nilu v posledních 6000 letech. Z analýz vyplývá, že pod sílícím tlakem postupujícího sucha a rostoucí lidské populace byl celý ekosystém stále labilnější.
Před 6000 lety žilo v údolí Nilu celkem 37 druhů velkých savců. Dnes žije ve stejné oblasti pouhých šest druhů velkých savců. V tzv. předdynastickém období (tj. před rokem 3100 př. n. l.) žili v údolí Nilu například lvi, sloni, psi hyenovití, antilopy oryx, žirafy nebo pakoně.
„Kdysi dávno se tamější fauna velice lišila od té dnešní,“ konstatuje Justin Yeakel.
Ve studii, kterou zveřejnil přední vědecký časopis Proceedings of the National Academy of Sciences, vědci odhalili na základě analýz uměleckých děl za posledních šest tisíciletí celkem pět období, kdy docházelo v druhové skladbě fauny v údolí Nilu k rychlým a výrazným změnám. Hned tři z těchto období spadají do doby výrazných změn klimatu. Další se odehrály v době, kdy docházelo k prudkému nárůstu počtu obyvatel nilského údolí. První z nich spadá do doby pádu Staré říše před 4000 roky a druhé se kryje s pádem Nové říše před 3000 roky.
„Odehrály se tu tři velká období, kdy se klima v Egyptě posunulo k výrazně suššímu. První začalo před 5500 roky, kdy končilo velmi vlhké období, protože se změnil chod monzunů. Těžké dopady měly i vzestupy v počtu obyvatel nilského období, kdy se lidé dostávali do mnohem tvrdšího konkurenčního střetu se zvířecími populacemi,“ říká Justin Yeakel.
Poslední velké změny v druhovém složení fauny nilského údolí byly nejdramatičtější. V tomto období už byly ekosystémy kolem Nilu velmi labilní, a pokud z nich přičiněním člověka vymizel jen jeden druh, mělo to na zbytek fauny výrazný dopad. Původní ekosystémy byly daleko stabilnější a ztrátu jednoho druhu bez větších problémů ustály. Ekosystémy oslabené tisíciletou lidskou činností i klimatickými změnami už tuto „nerozbitnost“ ztratily.
Zdroj: PNAS
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
