Experimentální flusárna: žádné výtržnictví, zato pořádná dřina
Mezi takzvaná lesní řemesla se vedle uhlířství, kolomaznictví, dehtařství a smolařství řadí také draslářství. Zatímco ta dříve jmenovaná rozluštíme snadno, protože dřevěné uhlí, kolomaz, dehet nebo smůlu netřeba dlouze představovat, draslo se dešifruje o poznání hůře.
Ještě nečitelnější jsou potom další označení pro jedno a to samé, například potaš, salajka, lesní sůl nebo dokonce flus.
Původ těchto slov je rozmanitý. Flus vzniklo z německého slovesa fliessen, tedy téci; potaš zase pochází z německého asche, což znamená popel a leccos už napoví. Daleko nejvýmluvnější je ale označení draslo, které odkazuje k chemickému složení této soli, K2CO3, pod čímž každý zdatnější chemik rozklíčuje uhličitan draselný. Na první pohled byste ho nerozeznali od hromádky cukru nebo pracího prášku, použití našel ale úplně jinde - při výrobě skla.
Experimentální výrobu potaše podle původní středověké „receptury“ se pokusila napodobit skupina chemiků a etnologů pod vedením Jiří Woitsche z Etnologického ústavu Akademie věd ČR, se kterým natáčela redaktorka Tereza Burianová.
Tento pokus odhalil, jak náročná a zdlouhavá to byla procedura. Zároveň vysvětlil i to, že hluboké lesy v okolí skláren nepadly na podpal sklářských pecí. Daleko více dřeva spolykala právě výroba potaše.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
