Glosa Pavla Maurera: Nedávejte si řízek v noci a dodržujte přirozený rytmus
Tři sympatičtí Američané se tak dlouho zabývali biologickými rytmy živých organismů, až letos dostali Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Pomůže nám objev v hektické době?
Náš čtyřiadvacetihodinový rytmus života je něco, co nemá být narušováno moc velkými změnami. To nám, ani laboratorním krysám, nedělá vůbec dobře. Naše vnitřní biologické hodiny se totiž nedají neúměrně natahovat ani přetahovat. Jdeme tím proti přírodě.
Lidé cestující na dlouhé vzdálenosti přes několik časových pásem často trpí pásmovou nemocí neboli jet lagem a čelí i většímu riziku určitých chorob. Také lidé, kteří pracují na různé směny, tak i jejich vnitřní hodiny jsou malinko rozhozeny.
Vzpomněl jsem si třeba na chrudimského pekaře Pecku, který se proslavil před časem svým celoživotním bojem proti zavedení letního času. I jedna hodina má na náš rytmus určitý vliv. Myslím, že vědci by mu jistě dali za pravdu.
Nicméně časy se nezměnily. Kytky prostě vědí, že za pár hodin vyjde slunce a náš žaludek ví, že by měl dostat snídani. Ocenění vědci dokázali v rámci běžného denního biologického rytmu, že se v našich buňkách vytváří bílkovina, která se během noci akumuluje a během dne znovu rozkládá.
Cirkadiánní rytmus je biologický rytmus s periodou o délce 20–28 hodin. Cirkadiánní rytmus je jeden z biorytmů, tedy kolísání aktivity a bdělosti nejčastěji s denní, měsíční nebo roční periodou. zdroj: Wikipedia
Když té buňce začneme fušovat do řemesla, vznikají i různé civilizační choroby. Cirkadiánní rytmus o délce 24 hodin ovlivňuje všechny klíčové funkce jako například spánek, chování, hladinu hormonů, tělesnou teplotu či metabolismus.
Já tady musím říct, že co se denního rytmu týká, cpát se řízkem o půl jedné ráno, není úplně nejlepší nápad. Jsem příznivcem lehkých večeří, ale hlavně mi nevyhovuje obvyklý a bohužel zavedený denní rytmus tří hlavních jídel snídaně, oběd, večeře.
Raději jím po malých porcích pětkrát až šestkrát denně. Věřte nevěřte, to i v mém případě propagátora správného stravování je problém dodržet. Přiznejme si, náš způsob života je spíše mimo přirozený rytmus. Přetahujeme své biologické hodiny a dáváme našim buňkám docela dost zabrat.
Věřím proto, že Nobelovo ocenění zmíněných vědců nezůstane jen u zasloužené slávy a metálů, ale že nám, obyčejným lidem žijícím většinou v poklusu, věda nabídne pár dobrých rad, jak přežít trochu déle a v dobré kondici.
