Gruzínský voják vystoupil proti invazi, před trestem smrti prchal přes 13 zemí
V srpnu 1968 sloužil v armádě na Ukrajině. Zpráva o plánované invazi do Československa ho velmi zasáhla. Gruzínský voják Micho Morčiladze tehdy jako jediný v celém útvaru veřejně vystoupil, i když věděl, že ho nemine tvrdý trest. Letos mu bude 71 let.
Do kavárny na jedné z rušných ulic Tbilisi přichází vysoký, urostlý muž. „Invaze do Československa mně připomínala to, co se stalo v Gruzii, kdy k nám Rusové také vtrhli a měla to být přátelská pomoc,“ začíná vzpomínat Micho Morčiladze.
S bývalým gruzínským vojákem Michem Morčiladzem, který odsoudil vpád sovětských vojsk do Československa, natáčel redaktor Martin Knitl
„Na jednom mítinku, když se invaze chystala, byla to taková agitace, jsem přímo mezi vojáky vystoupil a řekl, že proti tomu protestuji. Věděl jsem, že mě potrestají. Hned mě zatkli a jeden major mě odvedl, a když jsme byli sami, začal mě bít,“ pokračuje.
Jeho stručný příběh zní až neuvěřitelně. Micho Morčiladze s úsměvem ukazuje, že i dnes má velkou sílu a majorovi tehdy hodně ublížil. To rozzuřilo vojenské velení ještě více.
OBRAZEM: Pietní ceremoniál před budovou ČRo v Praze připomněl oběti srpnové okupace 1968
Číst článek
„Byl jsem odsouzený k trestu smrti za vlastizradu, ale žádný proces, žádný soud, nic takového nebylo. Vypadalo to špatně, ale čekal jsem, že se mnou nebudou mít žádné slitování,“ vzpomíná.
‚Matce řekneme, že tě zabili Češi‘
V ruštině popisuje, jak mu vojáci, kteří ho hlídali ve vězení, vyhrožovali, že ho zastřelí a jeho matce řeknou, že to udělali Češi v Československu. Pak se mu podařilo utéct. Mluví celkem o 11 zemích, které postupně navštívil, třeba o Finsku nebo Německu, a snažil se za sebou zametat stopy. Doufal, že se jednou bude moci domů vrátit. A to se po letech podařilo. Až se na jeho trest zapomnělo.
„Potkal jsem pak v Rusku Vysockého na nějakém banketu. On se ptal, jestli Češi vědí, co jsem udělal a jak jsem vystoupil proti okupaci. Zasmál jsem se a řekl mu, že to neví nikdo. Ale že mně to nevadí,“ dodává Morčiladze.
21. srpen byl osudovým datem i pro mnohé Rusy. Nesouhlas s vpádem vojsk jim změnil život
Číst článek
Dodnes plave v ledové vodě, sportuje, stisk jeho ruky je tak silný, že se začnete kroutit. Uvažuje o tom, že napíše knihu a tam svůj příběh celý a podrobně popíše. „V Československu jsem nikdy nebyl. Ale jezdím někam pořád, teď nedávno jsem byl v Linci na kole, mám tam dceru.“
Micho Morčiladze říká, že proti bezpráví by vystoupil kdykoliv a nelituje toho, že se roky trmácel po velké části Evropy. Pak dopije kávu a zmizí v ulicích Tbilisi.
