Historik: I bez Číhošťského zázraku by si komunisté našli záminku pro útok na církev

O Mši Svaté o třetí adventní neděli 11. prosince 1949 se několikrát během kázání pohnul asi půl metru vysoký kříž. Svědků události bylo více než 20, ale sám farář se o události dozvěděl od farníků až několik dní poté.

Později byl páter Toufar obviněn, že zázrak zinscenoval. Byl zatčen a dopraven do Valdic. Zde byl případ svěřen vyšetřovateli Ladislavu Máchovi, který poté faráře s dalšími vyšetřovateli měsíc brutálně týral.

Oběť pátera Toufara nebyla zapomenuta. O tom, co jí předcházelo, a co vše se dělo v 50. letech v tehdejším Československu, hovořil v Magazínu Leonardo církevní historik Jaroslav Šebek.

„Na přelomu let 1949 a 1950 už započínal boj proti politickým oponentům, a k těm byla počítána i církev,“ uvedl expert.

Už v té době se rozbíhaly aktivity proti jednotlivým biskupům, a byly také přijaty zákony, které podřizovaly církev pod kontrolu státu a zbavovaly jí veškerý majetek.

„A právě Číhošťský zázrak a zatčení Josefa Toufara předznamenalo tu nejtragičtější kapitolu, tedy přímý útok na zbavení svobody jednotlivých církevních představitelů,“ konstatoval Šebek.

Co měli tehdejší ideologové vlastně za cíl? „Nejprve chtěli v červnu 1949 vytvořit podhoubí pro vznik nové národní, státem kontrolované katolické církve.“

„Nástrojem se měla stát takzvaná katolická akce, což byl organizovaný nábor věřících a hlavně kněží, který vycházel z komunistických principů, ale demagogicky odkazoval na katolickou akci, která už existovala od 20. let, a byla vyhlášena papežem Piem XI.“

A byl to neúspěch katolické akce, který vedl k tomu, že se komunistické vedení rozhodlo k frontálnímu útoku proti katolické církvi, protože pro něj představovala dvojí nebezpečí.

„Jednak to byl velmi silný ideový protivník. Ale hlavně má katolická církev své přirozené centrum ve Vatikánu, takže šlo i o snahu přervat tyto kontakty,“ tvrdí historik.

Podle něj je nepochybné, že kdyby se nenašla záminka v podobě kauzy Číhošťského zázraku, našla by se jiná, kterou by komunisté použili pro útok na církev.

„Nakonec i zásah proti klášterům v Akci K započaté v dubnu 1950 byl založen na čistě vykonstruovaných obviněných, že se v klášterech nacházejí zbraně a jsou zde připravovány protistátní akce. Pokud by nebyla tato příležitost, jistě by si komunisté našli jinou,“ shrnul Jaroslav Šebek.