Houby vytvoří obdobu stradivárek

Snem snad každého houslisty jsou housle s překrásným zvukem, které vzešly z dílny italského mistra Antonia Stradivariho. Stradivárek, které vznikaly na konci 17. a počátku 18. století, se však zachovalo méně než 700. A proč jsou tak výjimečné? Aby měly housle krásný zvuk, musí mít dřevo nízkou hustotu, vysokou rychlost šíření zvuku a vysoký modul pružnosti. Antonio Stradivari používal k výrobě houslí dřevo stromů, které vyrostlo v chladném období mezi roky 1645 a 1715. Kvůli dlouhým zimám a chladným létům rostly stromy extrémně pomalu, což dřevu dalo právě tyto vlastnosti.

O dřevu srovnatelných kvalit si moderní výrobci mohli jen nechat zdát. Až dosud. Profesor Francis Schwarze ze Švýcarské federální laboratoře pro testování materiálů a výzkum zkouší ošetřit dřevo pomocí dřevokazných hub. Ty normálně snižují hustotu dřeva, ale naneštěstí také redukují rychlost, s jakou se v něm šíří zvukové vlny. Existují však dvě výjimky: pórnatice skleněná (Physisporinus vitreus) a dřevnatka dlouhonohá (Xylaria longipes). Tyto houby postupně degradují a ztenčují buněčné stěny, ale i v pokročilých fázích rozkladu dřeva zachovávají buněčné „lešení“, díky němuž může zvuk cestovat vysokou rychlostí. I modul pružnosti se nemění - dřevo je stejně rezistentní proti tahu, jako bylo před ošetřením houbou.

Dřevo určené k výrobě houslí se ošetřuje ethylenoxidem, jehož působení žádná houba nepřežije. Tím je zajištěno, že rozklad dřeva už nebude pokračovat. „Houbové řešení“ vypadá slibně. Profesor Schwarze nechal ze svého „mykodřeva“ (mycowood) vyrobit housle, na které za závěsem hrál britský hudebník Matthew Trusler. Většina posluchačů včetně renomovaných expertů se domnívala, že hraje na stradivárky.

Zdroj: Max Delbrück Center for Molecular Medicine