Hurikán Maria sice zpustošil Portoriko, ale přinesl i vzácnou solidaritu. Američtí krajané spojují síly, aby pomohli svému ostrovu
Většina Portorika je po hurikánu Maria stále bez přívodu elektřiny, chybí jídlo, pitná voda a možnosti dostat se do zničených částí ostrova jsou omezené. Ještě víc Portoričanů než na tomhle kousku země v Karibiku žije v pevninské části Spojených států. A právě oni teď na dálku svým krajanům ochotně nabídli pomocnou ruku.
Stařičký muzikant mačká kytaru a tesknou písní vzpomíná na svůj rodný ostrov. Kolega v klobouku ho doprovází na guiro, dutou tykev se zářezy, které přejíždí kovovou tyčinkou. Portoričani nechávají na chvíli svůj rozpitý rum rumem a celý bar zpívá. Anebo si tohle představení aspoň natáčí mobilním telefonem.
Co by to taky bylo za portorikánskou party, kdyby tu chyběly dvě základní věci – hudba a dobré jídlo.
Vaření, které pomáhá
„Velmi oblíbené je u nás na Portoriku pečené prase, v rodinách se často podává o svátcích. Připravíme vepřové steaky a potíráme je spoustou oregana, česnekem, kmínem. A ta křupavá kůžička!“ rozplývá se Manuel Iguina.
A ví, o čem mluví. Vždyť právě on coby známý washingtonský šéfkuchař portorického původu připravil pro hosty dnešního večera několik chodů portorických specialit včetně té vepřové kůžičky, vskutku křupavé.
„Není nic lepšího, co by mohlo lidi spojovat, než jídlo a hudba. Dnes se to povedlo víc, než jsme čekali,“ hodnotí Manuel akci, při níž chtějí vybrat 15 tisíc dolarů pro organizaci Klub chlapců a dívek Portorika, která pomáhá přímo na ostrově. „Ale plánujeme ještě další akce, tak doufám, že to bude víc,“ dodává.
„Ve Washingtonu žije hodně Portoričanů, kteří pracují pro federální vládu, republikánští i demokratičtí politici nebo obchodníci portorického původu. Je tu spousta lidí se vztahem k našemu ostrovu, kteří mohou pomáhat. Já budu vařit do roztrhání těla, abych taky přispěl,“ ubezpečuje Manuel.
Celebrita se počítá
O vlivné lidi, kteří mají hodně mělko do kapsy a na nějaký ten dolar nehledí, tu skutečně není nouze. Vstupné 50 dolarů je proto možná ještě zbytečně nízké a lístky do tomboly jdou na dračku.
Portoriko je politicky volně přiřazeno k USA, jeho hlavou je guvernér. Občané Portorika jsou současně občany Spojených států, ale protože ostrov není oficiálně jedním z jejich států, nemají Portoričané na jeho území právo volit ani prezidenta USA ani do federálního parlamentu.
Pořadatelé mě představují Sonie Sotomayorové, dceři portorických rodičů a první hispánské člence Nejvyššího soudu Spojených států.
Mikrofon mi zdvořile hlídá dvojčlenná ochranka, a než soudkyni přinesou malé hamburgříky coby další chod, tiskne mi ruku a několik minut se živě zajímá o to, kde se tu pro pána krále bere Čech.
Ani rozhádaná rodina na své kořeny nezapomíná
Je pravda, že až na podobné vetřelce, jako jsem já, to tu vypadá jako jedna velká rodina.
„Je to nevídané, takovou jednotu naší portorikánské komunity tady ve Státech jsem ještě nezažila,“ podivuje se Frances Colónová, vědkyně, za Obamovy administrativy poradkyně ministra zahraničí Johna Kerryho a dnes jedna z pořadatelek akce.
„Vždycky jsme mezi sebou měli nějaké spory, které nás rozdělovaly. Třeba podle toho, kdo se hlásí k jaké politické straně. Ale teď všechny bariéry mezi námi padly. To jsem skutečně ještě neviděla a je to velmi povzbuzující,“ usmívá se.
Kytaristu a hráče na guiro střídá DJ a rozjaření Portoričani se prostě neudrží. Je to v nich, a tak to musí ven – všichni se dávají do tance. A je také proč – nakonec vybrali 17 tisíc dolarů, za které nakoupí pro 300 dětí na Portoriku jídlo na 20 dní.
