Iva Hüttnerová: Praha je ze všech měst nejkrásnější

S láskou ale vzpomíná i na svá školní léta. „Z gymplu si absolutně nepamatuju, co jsme se učili, ale že jsme o každé volné hodině šli do bytu naší spolužačky a vždycky jsme nadřeli ten nejnovější tanec.“ Na školu ale má i jednu nepříjemnou vzpomínku. „Tu školu jsem tak strašně flákala, že se po dvou letech se mnou rozloučili. Naštěstí ale tehdy bylo možné jít na divadelní fakultu i bez maturity.“

Nedůležitá důležitost

Že nemá zkoušku z dospělosti jí dnes už nikdo nepředhazuje. Naopak. Ona to, stejně jako každý jiný rodič, vštěpovala svým dětem. „Měla jsem krásně nacvičený monolog o tom, jak je ta maturita základ. A přitom já jsem měla to štěstí, že jsme se bez ní obešla.“

Kamarádi jsou jako rodina

Představit si ale nedokáže život bez přátel. „Já jsem jako kamarádka velmi věrná, přátele mám celoživotní a pořád o sobě víme, například s Petrou Černockou.“

S partou přátel pravidelně jezdí na výlety, třeba na týden na kolo. „Je vždy taková legrace, jak má každý naspořeny příhody o manželovi, co kde vyvedl a tak dále. A z toho mi pak hrozně dlouho žijeme. Je to přímo léčivé.“ A jaký je recept na uchování dlouholetého přátelství?

Čtěte také

„Je zbytečné lidem říkat něco, co je naštve. Třeba že mají zhubnout. Například když jsem po letech potkala svou spolužačku ze základky, která mi řekne: Já už ti hrozně dlouho chtěl říci, že bys se sebou měla něco dělat. Tohle mi už kamarádi neříkají,“ říká se smíchem.

Ráda sbírám staré věci

Iva Hüttnerová má velkou sbírku starých věcí. „Je s tím ale přímo nelidská práce,“ zoufá si|foto: Ladislav Bába

Herečka Iva Hüttnerová je dnes i kurátorkou. Má totiž rozsáhlou sbírku starých předmětů, které v současnosti vystavuje na zámku v Klášterci nad Ohří. A jak její velká záliba vlastně začala?

„Zdědila jsem byt po babičce, který byl plný nejrůznějších starých věcí. Naprosto obyčejných, ne starožitností. Největší část tvoří různé výšivky, ubrusy, krajky, zkrátka ruční práce. Mám ale také praktické věci, například odpeckovávač třešní, valchy, stará mýdla a tak podobně.“

Sběratel má tvrdý chleba

Jak tisíce nejrůznějších předmětů a drobností skladuje? Jednoduše po krabicích na půdě, vše pečlivě roztříděné a nadepsané. „Je s tím ale přímo nelidská práce, protože se to musí alespoň jednou za rok prohlédnout a zkontrolovat. A taky vyprat a vyžehlit, to je na tom nejstrašnější,“ zoufá si.

Námaha jí za to ale stojí, je šťastná, že může uchovávat řemeslo a umění dávných dob. Předměty, které dnes už snad nikdo neumí vyrobit. „Vyžadovalo to čas a ten dnes už nemáme,“ uzavírá.

Jan Rosák a Iva Hüttnerová|foto: Adam Kebrt

Jak si užívá své babičkovství? Jak na sebe přilákat štěstí? A co jí čeká v novém roce? Více uslyšíte v iRadiu.