Ivana Šuláková: Se zuby ke kováři

Možná se i vám stalo, že jste po čase vyrazili ke svému zubaři, ale na dveřích jste našli jen oznámení, že ordinace byla zrušena. Co teď? Kam jít? Na koho se obrátit? Budete-li mít štěstí, najdete si nového dentistu. Je ale velmi pravděpodobné, že vás čeká dlouhé hledání, možná nakonec i návštěva zdravotní pojišťovny, která by vás měla na nového ošetřujícího lékaře nasměrovat.

V obou případech budete potřebovat i svou původní zdravotní dokumentaci. Kam se ovšem poděla, když vaši ordinaci uzavřeli? Odpověď je jednoduchá – pokud končící lékař postupoval správně, měl by vaši zdravotní kartu uchovávat krajský úřad. Ten moravskoslezský má už na 900 krabic takových záznamů od 130 lékařů, kteří praxi ukončili. A polovinu prý tvoří právě stomatologové.

Fakt, že lékaři ubývají až příliš rychle, potvrzují i nejnovější čísla – zatímco loni moravskoslezskému hejtmanství odevzdalo zdravotní dokumentaci 22 končících ambulancí, za první tři letošní měsíce jich je už 23.

Ta čísla mě dost polekala. A po revizi mé vlastní medicínské základny, mé obavy ještě vzrostly. Z šesti lékařů, kteří o mě pečují, je jen jeden mladší 50 let, dva přesluhují a tři mají před penzí.

A co vy? Taky jste v péči lékaře, který má být už v důchodu? Pak jsou vaše obavy na místě. Zřejmě brzy skončí.

Je sice fajn vědět, kde si můžu vyzvednout zdravotní dokumentaci poté, co ordinace zavře, ale to je málo! Já chci vědět, kdo mě bude léčit. Hrozně nerada bych chodila, stejně jako ve středověku, se zuby ke kováři. Výjimkou by mohl být jen ten, který má před svým jménem MUDr. a Kovář je jeho příjmení.