Jagellonci a Kutná Hora (6. část)
Moc, peníze, umění i architektura budou patřit k šestému pokračování seriálu Jagellonci a Kutná Hora. Vstoupíme do společnosti krále i těch, kteří zajišťovali jeho životu komfort.
Šumný chvat a shon překotné činnosti v dolech, otravné výpary s dýmem vysílané z hrdel komínův při hutech – toť byly činitelé, jimiž se delší pobyt v Hoře valně znepříjemňoval. V 14. a 15. století nebývaly návštěvy českých králův u Hory sice vzácností, hlavně pak králové Václav IV. a Vladislav Jagajlovec častěji do Hory přijížděli… píše Emanuel Leminger v díle Královská mincovna v Kutné Hoře vydaném poprvé v roce 1912. Jak a kde vznikaly mince? Kdo za jejich výrobu zodpovídal? Odpovědi přináší šesté pokračování seriálu Jagellonci a Kutná Hora.
Nikdy není pozdě
V první části seriálu se zaměřujeme na dobu let 1496 – 1499, kdy jako nejvyšší mincmistr v Kutné Hoře působil Hans Harsdorfer. Jeho jméno v pramenech můžete najít v několika tvarech, kromě Hanse Harsdorfera je druhou nejznámější počeštěná forma Jan Horstoffar. Hans pocházel z významné norimberské rodiny zpracovatelů mědi, ale sám byl z větve, která se odstěhovala do Malesic u Plzně. Když jej král povolal do služeb jako nejvyššího mincmistra, odstěhoval se do Kutné Hory, kde si u Vlašského dvora nechal postavit tzv. mincmistrovský dům.
Česká historiografie Hanse Harsdorfera dosud neměla příliš v lásce. Popisovala ho prakticky jako zrádce krále Vladislava, který ho měl dokonce z pozice nejvyššího mincmistra vyhodit. Pravda je přitom jiná, jak připomíná také expozice Europa Jagellonica v Galerii Středočeského kraje. Hans je zde prezentován jako významný donátor. Financoval výzdobu kaple Vlašského dvora, který sám proměnil stavbou svého domu. Představeny jsou také zlaté váhy, které si nechal v Norimberku vyrobit jako jeden ze symbolů svého úřadu. Trvalo více než 500 let, než se Hans dočkal napravení své pověsti.
„Ach Hansí“
Přípravy expozice Europa Jagellonica přinesly také poměrně kuriózní historku o objevu Hansova portrétu. Při vyjednávání o zápůjčkách zlatých vah, projevili dosud žijící potomci zájem o bližší představení svého předka. Přednášku doc. Jiřího Fajta nečekaně přerušilo zvolání muže z první řady: „ Ach Hansí, Hansí, toho mám nad postelí.“. Následovala rychlá dohoda a cesta týmu odborníků do brémského bytu, kde skutečně v ložnici nalezli obraz, který byl dosud známý jen z jediné černobílé fotografie.
Život Hanse Harsdorfera komentuje také Pamětní deska ze sbírek Českého muzea stříbra. „V roce dovršené spásy 1497 dvacátého měsíce července vysvětil kapli důstojný pán otec Gabriel, ke chvále sv. Ladislava, krále uherského, a sv. Václava, mučedníka a vévody české země, za vlády krále Vladislava, panovníka v Království uherském a Království českém. A jistě i pro vznešeného Johanna Harsdorfera z Malesic, nejvyššího mincmistra, který se tenkrát tady usadil.“ Obraz s polopostavou Bolestného Krista stojícího v otevřeném hrobě doplňují nástroje Kristova umučení, hlavní patroni, klečící král Vladislav a naproti němu klečící Hans. Právě tato deska připomíná slavnostní vysvěcení kaple Vlašského dvora, kterou Hans nechal vybavit oltářem a dalšími náležitostmi k poctě krále Vladislava.
Nepravdy o útěku z Kutné Hory
Hansův odchod z pozice nejvyššího mincmistra nebyl způsoben zásahem krále, ale zásahem vyšší moci. V té době totiž v Norimberku zemřel strýc, který se dosud staral o rodinný podnik. Hans tuto práci musel převzít a proto opustil nejen Kutnou Horu, ale také Království české. Zanechal zde ještě vzpomínku, kterou dnes Europa Jagellonica připomíná, v podobě oltářního retáblu sv. Jiří z Rábí. Dílo z 90. let 15. století patrně vzniklo pro kostel v Malesicích, ale Hans ho buď prodal nebo přenechal Pútovi Švihovskému, nejvyššímu zemskému sudímu, který jej využil pro právě vznikající hradní kostel v Rábí.
Do Čech se Hans už nevrátil, ale své kontakty s králem Vladislavem nepřerušil. Naopak v Norimberku využíval svých nových známostí, které získal jako nejvyšší představitel města. Seznámil se například s Albrechtem Dürerem, od kterého koupil obraz a v roce 1504 ho sám odvezl králi.
Vlašský dvůr
Hrad založil v roce 1300 Václav II. který do něj soustředil výrobu mincí z celého království. Významně ho přestavěl Václav IV. v letech 1390 – 1400, který z něj učinil objekt rezidenční. V letech 1496-1499 byl jeho areál na jihu rozšířen přístavbou tzv. mincmistrovského domu: připomíná prof. Tomáš Durdík v Ilustrované encyklopedii českých hradů z roku 2009. Vlašský dvůr patří dosud k velmi působivým stavbám, které jsou připomínány řadou písemných pramenů i fotografií z 19. století, kdy probíhala jeho velká přestavba. Mnohé z dějin připomíná také PhDr. Aleš Pospíšil z Národního památkového ústavu.
Kutná Hora v pramenech
Velmi detailně se Vlašskému dvoru a dějinám Kutné Hory věnoval také historik Emanuel Leminger. V roce 1912 vydal v rámci Rozprav České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění knihu s názvem Královská mincovna v Kutné Hoře. Popisuje zde nejen samotný vzhled stavby a její proměny, ale zaměřil se také na postupy výroby mince. Současně dovoluje nahlédnout do tzv. verkových register, ve kterých můžeme objevit nejen průběh výroby mincí, konkrétní jména pracovníků napříč staletími, ale lze poznávat dokonce i vybavení jednotlivých dílen a místností dvora, proběhlé opravy i finanční náročnost jednotlivých činností.
Nového vydání se dočkala také práce jezuity Jana Kořínka, kterému se v roce 1675 podařilo vydat knihu s naprosto nezapamatovatelným názvem, jak bylo v té době zvykem. Její titul zní: Staré Paměti Kuttno-horské. Pod Figurou Dvacíti Drahých Rudních Kamenů (jimiž Horníci Handštány říkají) vyobrazené a vypodobněné: Práci Jana Kořínka Z Tovaryšstva Páně Ježíšova Kněze. V textu i rytinách představuje i takové části Kutné Hory, které jsou dnes jen minulostí.
Řeč kutnohorských havířů
Poznání života středověkého města poměrně znesnadňuje používaná terminologie, která je v případě hornických měst skutečně velmi specifická. Napovědět může i pohled do Hornického slovníku, který sestavil dr. Ladislav Jangl. Zvláštní výrazy užívané v různých dobách při těžbě a zpracování nerostů vydal komitét symposia Hornická Příbram ve vědě a technice v roce 1986. Jistá specifika Kutné Hory můžete získat srovnáním s prací Jana Kořínka, protože každé město si havířskou řeč upravovalo ještě dál.
Také proces zmincování stříbrné rudy provázela vlastní terminologie. Pochopit dění v prenárnách, kernárnách, gysárnách, šmitnách, lorýrnách a preghausu pomůže rozhovor s ředitelkou Českého muzea stříbra PhDr. Světlanou Hrabánkovou. Čemu se říkalo fajn a čemu hertovní stříbro? Co byly farfule, střížky a cizúra?
Při cestách za dějinami zpracování stříbra a centrální mincovny Království českého nesmíme zapomenout na fakt, že Vlašský dvůr byl především bezpečným sídlem, kde probíhala úprava rudy a výroba mince. Byl skladištěm surovin a nástrojů, pokladnicí polotovarů i hotových mincí. Byl sídlem i úřadovnou královských prubířů i královského mincmistra s jeho úřadem, až v poslední řadě byl občasným sídlem krále, který se nenechal odradit hlukem a těžko představitelným zápachem.
Za týden
Víte, k čemu je dobré antependium? Jak drahá taková věc může být? Nejen na tyto otázky odpoví sedmé pokračování seriálu Jagellonci a Kutná Hora. Současně nahlédneme do dalšího z významných kutnohorských kostelů, který do dějin vstoupil i s přídomkem „Dolní“ kostel Panny Marie.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
