Jak na škodlivé emise CO2? Vysokoteplotní karbonátovou smyčkou!

„Jde o technologii odstraňování kysličníku uhličitého z plynných směsí,“ upřesnil expert. Takzvaná karbonátová smyčka využívá k záchytu oxidu uhličitého chemickou reakci za pomocí oxidu vápenatého.

Chemik popsal celý mechanismus. „Spaliny, které produkuje například kotel, prochází čistícím zařízením, ve kterém se nachází oxid vápenatý. Výsledkem reakce je vznik uhličitanu vápenatého.“

„Ten se dopraví do druhého zařízení, takzvaného kalcinátoru, kde je vyšší teplota kolem 900 stupňů Celsia,“ dodal Ciahotný.

Zde dojde k rozkladu vzniklého vápence zpět na oxid vápenatý a oxid uhličitý. „Tentokrát jsou ale obě látky v koncentrované podobě, takže je můžeme vyčistit, zkapalnit a potom někam uložit.“

Kam s HITECARLEM?

V rámi projektu HITECARLO byli vytipováni největší znečišťovatelé na území České republiky. Jde především o uhelné elektrárny, které vyprodukují ročně kolem 60 milionu tun oxidu uhličitého.

„Pro ně je tato technologie karbonátové smyčky velmi vhodná,“ tvrdí expert.

Další skupinu zdrojů oxidu uhličitého tvoří cementárny a vápenky. Tam je sice spotřeba paliva řádově nižší, ale zase v nich vzniká oxid uhličitý při pálení vápence.

„Zatím jsme stále ve fázi výzkumu, protože je ještě celá řada problémů,“ upozornil Ciahotný.

Jedním z nich je například postupná deaktivace materiálu, který je součástí procesu. „Pracujeme ale na tom, abychom proces zpomalili.“

Technologie karbonátové smyčky ale také pracuje za poměrně vysokých teplot, a směs plynů způsobuje obrovské korozní namáhání materiálu, ze kterých jsou reaktory postaveny.

„I kvalitní antikorozní oceli se nám po několika stovkách hodin začínají rozpadat,“ zmínil některé z překážek v projektu karbonátové smyčky Karel Ciahotný.