Chodit všude s puškou bylo hodně zvláštní, říká reportérka o svém pobytu v Arktidě

20. září 2016

K severnímu pólu se vydala reportérka Romana Lehmannová. Strávila dva týdny na arktickém souostroví Svalbard s vědci a studenty Jihočeské univerzity.

Posluchačům přinesla řadu exkluzivních reportáží, například z terénní stanice, která leží v úplné divočině a lidé se tu musí obejít bez elektřiny i teplé vody.

Souostroví Svalbard je od České republiky vzdálené více než tři tisíce kilometrů. Romana Lehmannová se o něm více dozvěděla díky Centru polární ekologie Jihočeské univerzity. „Pravidelně si zvu do vysílání vědce a oni mi říkali: Když vás to tak zajímá, přileťte za námi a podívejte se, co tam děláme. Tím to začalo. A protože témata jejich výzkumu jsou důležitá i pro nás, Český rozhlas mě tam nakonec skutečně vyslal,“ vypráví.

V Arktidě se ale rozhodně nestarala jen o rozhlasové natáčení, bylo potřeba zapojit se do běžné denní rutiny účastníků expedice. „Tam pracují všichni a jsou na sobě závislí. Musíte řešit běžné věci. Třeba když přestane téct voda z hadice, všeho necháte, jdete ven a hledáte problém. Během mého pobytu spadla na hadici kamenná lavina, tak jsme to museli odhazovat, jindy byla hadice ucpaná,“ popisuje.

Během dvou týdnů na Svalbardu se jí podle jejích slov moc nedostávalo spánku. Protože ale teď na souostroví panuje polární léto a slunce vůbec nezapadá, tělo reaguje trochu jinak. „Doma bych to nezvládla, ale to stálé světlo člověka nabíjí,“ vysvětluje reportérka Českého rozhlasu.

I když se kvůli stálému světlu mění vnímání času, vědci a studenti na výzkumné stanici musí dodržovat přesný rozvrh. „Je tam režim podobně jako na dětském táboře. Je přesně určeno, kdy je večerka, budíček, kdy snídaně, kdy jdou lidé do terénu. Také je přesně dané, kdy se lidé vrátí, zapisuje se to do deníčku. Jakmile se skupina v nahlášený čas neobjeví, seberou se další lidé a jdou je hledat. Je zásadní dodržovat tato pravidla, protože tam vám nikdo jiný nepomůže,“ říká Romana Lehmannová.

Romana Lehmannová kráčí v arktické divočině k ledové sprše

Běžnou součástí života v Arktidě je puška. Bez ní lidé nesmí udělat ani krok. „To pro mě bylo hodně zvláštní. Nikdy jsem nestřílela, ale tam člověk musí projít střeleckým kurzem, jinak nemůže do tundry. Je to nutná obrana proti ledním medvědům, kteří se mohou objevit kdekoli a v létě jsou vyhladovělí a extrémně nebezpeční,“ vysvětluje reportérka Českého rozhlasu.

Pušku je nutné mít u sebe při každém opuštění stanice, třeba i když jdete jen na latrínu. Při výpravách ve skupině se účastníci v nošení pušky střídají. Ten, kdo ji nese, jde v čele skupiny a pečlivě se rozhlíží po okolí. „To je také náročné, když najednou máte zodpovědnost za životy ostatních a je na vás, abyste včas a správně zareagovali,“ komentuje Romana Lehmannová.

Zastřelení medvěda je ale až krajní možností. Člověk se musí nejdříve snažit zvíře odehnat, vystrašit hlukem, signální pistolí. Zastřelení nebo postřelení medvěda se na Svalbardu vždy přísně vyšetřuje, podobně jako u nás vražda člověka. „Přijede forenzní tým, rekonstruují situaci, vyslýchají svědky. Loni tam Češi medvěda postřelili a měli s tím velké problémy,“ připomíná reportérka. Na zvíře je možné vystřelit nejblíže ze vzdálenosti čtyřicet metrů.

Romana Lehmannová je tedy nakonec ráda, že během svého dvoutýdenního pobytu ledního medvěda vůbec neviděla. „Člověk na něj ale musí pořád myslet. Doma se akorát rozhlížíme na přechodu, aby nás nepřejelo auto, ale jinak jsme celkem beze strachu. Uprostřed divočiny, kde je veškerá pomoc daleko, se ale najednou začnete neustále rozhlížet, poslouchat, používat i čich,“ dodává.

Tak to vypadá, když přijdou zásoby

Překvapilo ji také teplo v Arktidě. Během letního období tu prakticky není sníh a teploty se pohybují zhruba od dvou do deseti stupňů Celsia.

Strava účastníků arktické expedice je skromná. Na Svalbardu jsou totiž potraviny třikrát dražší než v Čechách, čerstvá zelenina a ovoce stojí ještě víc. Vědci proto vozí vlastní trvanlivé zásoby. „Hodně jsme vařili z polotovarů. Naučila jsem se víc šetřit s jídlem, nic se nevyhodí, vše se zužitkuje. Jedli jsme ale také ryby, které vědci ulovili a pitvali,“ vzpomíná Romana Lehmannová.

Vědci Centra polární ekologie, které patří pod Jihočeskou univerzitu, jezdí do Arktidy už deset let. Zabývají se vlivem člověka a klimatických změn na arktickou přírodu. Jejich výzkumy jsou důležité i pro obyvatele České republiky. Sledují mimo jiné parazity v rybách, které se konzumují i u nás, nebo změny, které ovlivní počasí po celém světě.

autoři: Romana Lehmannová , Andrea Poláková
Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.