Jak si zajistit pevnou vůli?

27. květen 2017

Pokud by neurologové přesně věděli, kde v mozku sídlí centrum „vůle“, dala by se třeba elektrickým impulsem vyztužit v „pevnou vůli“? Ptá se posluchač pořadu Meteor a odpovídá neuropatolog František Koukolík.


Příspěvky Meteoru 27. 5. 2017
01:10 Jak helium překvapilo chemiky
10:24 Kde v mozku sídlí vůle?
21:06 Rekordman mezi květy
29:03 Zakázané funkční prádlo
39:03 Venkovský lékař a antrax
45:33 Housenkový plastožrout

Vůle je označením charakterového rozměru lidské osobnosti. V této souvislosti se také používá termín „sebezaměření“. Každý máme jiný stupeň sebezaměření, jinými slovy, jinak pevnou vůli.

„Lidé s vysokým stupněm sebezaměření berou odpovědnost za svá rozhodnutí a činy na sebe. Jejich život je naplňováním cílů, které mají tvořivý smysl. Mívají rozumnou míru sebedůvěry a umí řešit problémy. Život je pro ně spíš naplňováním smyslu, ne jen uspokojováním bezprostředních potřeb a vyhýbání se střetům,“ popsal františek Koukolík.

Já nic, já muzikant

Psychologové říkají, že nízká úroveň sebezaměření neboli malá síla vůle je společným jmenovatelem poruch osobnosti. „Lidé s nízkou úrovní sebezaměření se často cítí jako oběť okolností. Tvrdí, že jejich postoje určují zevní síly, na které nemají vliv. Mají dojem, že jejich život nemá velký smysl a cíl, i pocit, že většina lidí je plodnějších, než jsou oni sami. Přejí si, aby byli hezčí a mocnější, než jsou lidé kolem nich. Jsou přesvědčeni, že mnohé z jejich vrozených vlastností jim znemožňují dosáhnout vyšší cíle, ale že sami za nic nemohou," dodal František Koukolík.

Vůle a mozek

Vůle je součást řídících funkcí, přičemž jejich úroveň je dána stavbou a činností čtyř mohutných neuronálních sítí neboli konektomů, které propojují korové oblasti nejpřednějších částí mozku s dalšími mozkovými oblastmi. Co se stane, pokud dojde k úrazu a poškození těchto sítí?

Podle Františka Koukolíka záleží na rozsahu poškození. Případ, kdy došlo vlivem vážného úrazu k poškození mozku, a tím totální změně povahy člověka včetně jeho vůle, je popsaný už 160 let.

Jeho hlavní postavou byl americký dělník Phineas Gage, který v roce 1848 pracoval na výstavbě železniční trati. Při utěsňování nálože železnou tyčí došlo k výbuchu a Gageovi prolétla utěsňující tyč levou stranou obličeje a lebky!

„Gage kupodivu tohle strašlivé poranění přežil, ale přišel o levé oko a přední část levé mozkové hemisféry, poraněna byla i hemisféra pravá. Během kratší doby vyšly otvorem v obličeji zničené části mozkové tkáně. Gage byl prohlášen za uzdraveného. Žil dalších 12 let a spolu s tyčí vystupoval v cirkusu. Tyč je delší než metr, silná několik centimetrů a je spolu s jeho lebkou v bostonském lékařském muzeu,“ popsal kuriózní případ neuropatolog.

Jak tyč v hlavě změnila povahu raněného

Gage sice přežil, ale jeho život už nikdy nebyl takový, jako před úrazem. Starý Gage zemřel a nahradil ho někdo úplně jiný. Změny jeho povahy popsal doktor John Martyn Harlow: „Jeho fyzické zdraví je dobré, řekl bych, že se zotavil. Rovnováha mezi jeho intelektovými a animálními vlastnostmi se však zdá zničená. Je vrtkavý, neuctivý, někdy si libuje v nejhorších sprostotách, což dříve jeho zvykem nebylo… je bez jakýchkoli ohledů ke svým bližním, nesnáší korekci nebo radu, jestliže jsou v konfliktu s jeho tužbami“.

Elektrickým impulsem můžeme vůli vypnout, ne posílit

Elektromagnetickým impulzem, kterému se říká transkraniální magnetická stimulace, je načas možné ovlivnit některé řídicí funkce, oslabit nebo dokonce vypnout. Posílit vůli však impulsem možné není. „Vůli lze však cvičit. To je velmi náročná práce na sobě - na celý život,“ upozorňuje František Koukolík.

Odložená radost

A že to není nic jednoduchého, o tom svědčí známý psychologický experiment s malými dětmi. Dospělý jim nabídne něco lákavého, třeba bonbon. Řekne jim, že ho mohou sníst hned, jestliže však odolají, dostanou jednou tolik. Pak na nějakou dobu dospělý odejde. Chování dětí sleduje skrytá kamera.

„Některé děti neodolají. Jiné děti dělají všechno možné, aby odolaly. Dívají se jinam, zakrývají si oči, pokoušejí se usnout, postrkují cukrovím sem a tam. A odolají. Experiment je už starý. Zjistilo se, že děti, které odolaly, byly úspěšnější u maturit i v dalším životě. Dospělí se chovají podobně jako děti,“ uzavřel neuropatolog František Koukolík.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.

autoři: Petr Sobotka , Leona Matušková
Spustit audio