Jako by padla koruna království…

Výstava Historie povodní v Praze nabízí ve dvou sálech grafiky, obrazy, fotografie, filmy, ale také protipovodňovou zábranu i s pytlovačem písku. Mapuje stoupání řeky ve městě od nejstarší doložené povodně v roce 1118, až po tu poslední v roce 2013. Povodně si můžete připomenout také při jedné z procházek s Markétou Gausovou- Zörnerovou přímo v pražských ulicích. Sraz je vždy u kostela sv. Jiljí v Husově ulici v 16 hodin. Přesné termíny najdete na webu Muzea hlavního města Prahy.

Povodně v písemných pramenech
Do jaké míry ovlivňovaly povodně chod města, se můžete dozvědět z kronik nebo i z beletrie. Výstava rovněž připomíná texty některých kramářských písní. Dalším zdrojem může být také Kalendář historický národa českého, tj. souhrn všech pamětihodných dat, jubileí i výročí událostí ze slavných dějin země České i Moravské. Na památku slavného díla Mistra Daniela Adama z Veleslavína z roku 1590, jak je psáno v úvodu této rozsáhlé publikace vydané naposledy v roce 1940. Zde se můžete dočíst například o velké zimní povodni z 27. února 1784, která je dokumentována také grafickými listy: „
Veliká povodeň na řece Vltavě u Prahy, způsobena prudkým odchodem ledů. Voda vystoupila k takové výši, jaká nebyla nikdy před tím ani potom zaznamenána. Příštího dne o 6 hod. ranní zřítil se do vln strážný domek, postavený zprostřed mostu na pilíři, na němž dnes je socha sv. Krištofa, a čtyři muži stráže nalezli v řece strašlivou smrt. Most potom na rozkaz císaře Josefa II. opraven a nové pohromě šel vstříc až po více než sto létech v roce 1890.“

Vzpomenuta je zde také povodeň ze 4. září 1890, při které došlo k fatálnímu poškození Karlova mostu: „Veliká povodeň na řece Vltavě, která vyvrcholila toho dne o půl šesté hodině ranní, kdy se zřítil jeden oblouk kamenného mostu Karlova, s něhož dvě sousoší Brokoffova spadla do Vltavy. V hodinách dopoledních se otřásly ještě další pilíře a 4 osoby zahynuly při této katastrofě. Sousoší sv. Xaveria nahrazeno potom kopií Vodníkovou, z rok 1912, kdežto na místo sochy Ignácovy postaven r. 1938 Dvořákův sv. Cyril a Metoděj. Hladina vltavská nedostoupila sice r. 1890 oné výše jako při povodni z roku 1784, byla však přece asi o tři čtvrti metru výše, než při povodni z r. 1940.“

Další zajímavosti o výstavě se můžete dozvědět od Pavly Státníkové, hlavní kurátorky Muzea hlavního města Prahy, ve Studiu Leonardo.