Jan Fingerland: Princ zemřel, ať žije král aneb budoucnost monarchie
Smrt dánského prince Henrika se na rozdíl od většiny zpráv o evropských monarchiích prodrala ze společenských rubrik až do politického zpravodajství. Snad je to i tím, že s tímto původně francouzským hrabětem nebyly spojeny žádné vážné skandály. Může dnes monarcha nabídnout více než jen bezúhonnost?
Králové vládnou Dánům už více než tisíc let. Totéž by mohli říci obyvatelé další desítky evropských zemí, i když nezapočítáme Vatikán. V klubu jsou dva velké státy Španělsko a Británie, ale také Belgie, Nizozemsko a samozřejmě i tři skandinávské monarchie. Vesměs se jedná o státy bezpečné, prosperující a demokratické. A většinou také dosti rovnostářské!
Levní králové
Ekonomové zjistili, že monarchie se v Evropě vyplácí na příjmech z turistického průmyslu, a to i když vyplácejí svým vládcům pěkné renty – nejdražší je po škrtech v Buckinghamském paláci údržba nizozemské monarchie. V přepočtu na hlavu je monarchie nejdražší v Norsku. Zdaleka nejbohatší je ovšem lichtenštejnský kníže. Monarchie je prý třikrát levnější než provoz republiky s přímo voleným prezidentem.
Království mají o poznání lepší skóre u ratingových agentur. Například u Standard and Poors je to v průměru A-, zatímco u republik je to BBB-, tedy o tři stupně níže. Monarchie, vnímané jako stabilnější a důvěryhodnější dlužník, si tedy půjčují peníze mnohem levněji než ostatní.
Zavedení monarchie pravděpodobně automaticky nepovede k lepší politice. Spíše platí, že království přežila v oblastech méně zasažených politickými katastrofami 20. století. Všechny evropské monarchie leží v západní Evropě a skoro všechny severně od Alp, tři jsou od Evropy odděleny mořem. Jiné jsou státem zvláštního ražení, jako je Monako, Andorra nebo Lichtenštejnsko.
Němce si nedovezeme
Češi už nemají k myšlence království silný vztah. O posledního krále jsme ovšem přišli teprve před sto lety. V té době vládli králové, císaři a carové naprosté většině Evropy. Vlna republikánství je tedy relativně nedávná.
Ostatně v našem blízkém sousedství, v arabském světě, je procentuálně monarchií ještě více a tamní republikánské převraty proběhly až v období po 2. světové válce. I v arabském světě jsou monarchie výrazně stabilnější než republiky.
I kdyby rovnice „monarchie = stabilita a prosperita“ platila, není jednoduché takové zřízení zavést tam, kde už dlouho není. Konec konců Evropa měla už před generacemi nedostatek monarchů a dovážela je zejména z Německa, kde byl princů přebytek – německé kořeny má většina příslušníků evropských panovnických rodů. Představa o tom, že i my si dovezeme nějakého nezaměstnaného německého prince, nebo třeba francouzského hraběte, jako byl Henrik, není moc realistická.
Henrik měl pravdu
Přesto by stálo za to podívat se na to, proč mají monarchie stále úspěch, a to zejména u svých obyvatel. V době, kdy se snižuje kvalita politického provozu, někdy paradoxně i pod vlivem prohlubování dohledu veřejnosti, je přítomnost někoho, kdo se opírá o jiný druh legitimity, užitečná. Král panuje, ale nevládne. Totéž platí i pro stále větší hlad po národní identitě nebo jednotě.
Princ Henrik tedy měl možná pravdu, když těžce nesl, že mu nebyl udělen titul krále. Jeho malý vnuk se jmenuje stejně jako on a pravděpodobně jednou králem bude. Monarchie má v Evropě budoucnost, i když nás se to týkat asi nebude.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
