Jan Fingerland: Za Čínu čistší a mravnější

20. březen 2018

Kdo je největším nepřítelem Číny a její komunistické strany? Není to Amerika, Rusko ani Japonsko, dokonce ani Indie, nýbrž korupce. To je jedním z hlavních článků nové víry, jímž se nyní její představitelé řídí.

O tom, že v Číně je korupce, se ví už čtyři tisíce let. V posledních letech se o tom mluví o něco více. Není to jen proto, že by se korupce o tolik zhoršila, ale zejména proto, že podplácení, odklánění a jiné podobné nešvary začalo tamní komunistické vedení považovat za smrtelné ohrožení nejen čínské budoucnosti, ale také a především budoucnosti čínské komunistické strany.

Mohutné tažení proti korupci spustil na začátku svého prvního volebního období prezident Si Ťin-pching, který boj za očistu veřejného života i ekonomiky učinil jedním z hlavních bodů svého působení. Postavil se, jeho slovy, proti „tygrům i mouchám“, tedy nejen vysoce postaveným představitelům strany, státu a státních firem, ale také drobným úředníkům, kteří zneužívají svou moc k obohacení.

Cukr a bič

Z funkcí bylo odvoláno více než sto velkých stranických a armádních zvířat, ale také asi sto tisíc lidí na nižší úrovni a celkově se kampaň dotkla neuvěřitelného půl druhého milionu úředníků.

V Číně se systematicky zvyšují platy zaměstnancům státu, aby nebyli ve zbytečném pokušení

Si nepřišel jen s bičem, ale i cukrem. V Číně se systematicky zvyšují platy zaměstnancům státu, aby nebyli ve zbytečném pokušení. I oni jsou mezi miliony čínských turistů, kteří náhle mají dost peněz, aby se podívali třeba do Českého Krumlova. Zesílil také zájem o dříve opomíjené Konfuciovo učení, pro které má současná komunistická elita mnohem větší pochopení, protože podporuje hladký běh státního aparátu.

Čínské orgány také nyní již bez obalu o problému korupce hovoří a nechávají zahraniční novináře nahlédnout do soukolí protikorupčních mechanismů – to by ještě nedávno nebylo možné. Neboli – vše je uzpůsobeno boji proti jednomu ze dvou velkých zlořádů současné Číny, jímž je vedle znečištění životního prostředí právě korupce.

Prezident Si a jeho spolupracovníci se domnívají, že pokud obyvatelům zajistí bezpečí, blahobyt nebo pocit příslušnosti k mocnému národu, zajistí tím stabilitu politického uspořádání. Jednu věc ale dodat nemůže, a to je pocit, že se občané opravdu podílejí na řízení státu. Čínský systém generuje hrdost, ale nikoli demokratickou legitimitu.

Prezident Si a jeho spolupracovníci se domnívají, že pokud obyvatelům zajistí bezpečí, blahobyt a pocit příslušnosti k mocnému národu, zajistí tím stabilitu politického uspořádání

Právě proto věří, že musejí bojovat proti korupci více než v systémech, které demokratické jsou – často se uvádí příklad sousední Indie, kde je rovněž značná korupce, podle některých názorů dokonce dusivější druh korupce, ale její vliv na korozi systému je menší, protože Indie je mnohem demokratičtější stát.

Korupčníci a nepřátelé

V souvislosti se Si-ho tažením je třeba zmínit ještě jednu okolnost. Spekuluje se o tom, že boj proti korupci je nástrojem legitimace jeho vlastní politické moci, čím dál větší a monopolizovanější, a také způsobem, jak se vyrovnat s konkurenty. Situace kolem společnosti CEFC může, ale samozřejmě také nemusí být takovým případem.

Jan Fingerland

V tomto smyslu by obdobou boje proti korupci nebyl boj za ekologičtější ekonomiku, ale spíše boj proti příliš kritickým hlasům, který v éře prezidenta Si Ťin-pchinga rovněž zesílil. Už teď, po odstranění pravidla o jen dvojím funkčním období prezidenta, se zdá, že ten současný není ani tak nástrojem Komunistické strany Číny, jako spíše naopak.

Si-ovi předchůdci Chu Ťin-tchao a Ťiang Ce-min často mluvili o tom, že korupce se může komunistické straně stát osudnou, ovšem zřejmě netušili, že fatální pro ni – přinejmenším v její dosavadní podobě – může být i boj proti korupci.

Spustit audio