Jana Kořínková: Památné stromy
V dnešním přísěvku se autorka Jana Kořínková zamýšlí nad tím, co znamenají pro krajinu a její obyvatele památné stromy.
Možná jsem se už někdy zmínila o tom, že máme skupinu paniček a pejsků, se kterými chodíme v zimě v létě večer na procházku pod Krkavec. Jsme parta velice různorodá, co do plemen našich čtyřnožců i našich povolání a snad právě proto si to velice užíváme. Jedna s nás je velká odbornice přes faunu a flóru a zasvěcuje nás do zeleně, kterou procházíme. Tak věděli jste například, že u nás roste dub zimní a letní? Pokud by vás to zajímalo, tak letní opadá až na jaře a má žaludy na řapíku, zimní opadává na podzim a žaludy má přisedlé k listům, jako by se k nim choulil. Takže když se sedlák upsal čertovi, že si ho vezme do pekla, až dub, pod kterým smlouvu spečetili, opadá a vyhrál nad ním, vězte, že měl štěstí, neboť se jednalo o dub letní!
Stromy jsou skutečně úchvatná díla Stvořitele. Máme v rohu zahrady vysokou, víc jak pět desítek let starou břízu. Je ztepilá a krásná v jakémkoli ročním období, jiná zrána, jiná v poledne i večer. Mává si od jara přes léto dlouhými zelenkavými větvemi jak královským hávem, teď už se začala sem tam zdobit podzimním zlatem. Ptáci v jejích větvích pořádají významné sněmy. Na jaře pod ní rostou májovky a v té pravé houbařské sezóně kozáci. Už je vyhlížím.
Je to drahý strom pro mne a naší rodinu a také pro jednu starou paní, která má zahradu přes cestu. Přes léto pobývá v zahradní chatičce, špatně chodí, takže se jí svět zmenšil na její okolí. Říkává, že z okna celé hodiny pozoruje naši břízu, její proměny a pořád je na co se dívat.
Památné stromy v pravém slova smyslu požívají zákonné ochrany na základě svých výjimečných kvalit. Mezi ně samozřejmě naše bříza patřit nemůže, je výjimečná jen pro nás. Termín památný strom provázel celou historii našeho ochranářského a okrašlovacího hnutí od konce 19. století a byl obsažen již v názvu prvního soupisu pozoruhodných stromů z roku 1899. Mnohé z nich udivují svou vznešeností dodnes.
Plzeňský kraj, zvláště pak Předšumaví, nižší Šumava a zčásti i Český les patří mezi oblasti na památné stromy, často i několik set let staré, bohaté. Pravým rájem starých stromů, výjimečným v rámci celé republiky, je pak Sušicko.
Čeká nás prý krásné babí léto, doba jako stvořená pro výlety. Tak co se vydat třeba za Malonickou lípou na Klatovsko. S obvodem 830 centimetrů je nejsilnějším památným stromem regionu. Roste na kraji pastviny pod obcí a vypráví se, že pod ní odpočíval se svým vojskem dkonce Jan Žižka z Trocnova!
Na jižním svahu Čerchova roste jedna z nejvyšších a nejsilnějších jedlí v celé republice. Fremuthova jedle se pyšní bezmála čtyřmetrovým obvodem pasu a z výšky 51 metrů shlíží dodaleka. Unikáty najdete ale i v samotné Plzni. Památné duby na břehu Velkého Boleveckého rybníka údajně pocházejí z původního osázení vnější hráze z patnáctého století. Památná Koterovská lípa stojí na ostrově tvořeném náhonem a řekou Úslavou. A chráněná je i celá Alej Kilometrovka.
Když se u nich zastavíte a zahledíte se do koruny některého z těchto velikánů, pocítíte zvláštní klid. A toho je nám v dnešní době věru potřeba...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.