Je lidská řeč stará už 6 miliónů let? Zvuky bonobů jsou možným důkazem

Britským a švýcarským vědcům se u bonobů, kteří jsou evolučně nejbližší příbuzní člověka, podařilo objevit zárodky lidské řeči.

Šimpanzi používají jeden specifický zvuk, který může mít různé významy.

Tým vědců vedený britskou psycholožkou a etoložkou Zannou Clay z univerzity v Birminghamu studoval a nahrával bonoby přímo v pralese při jejich běžné činnosti.

Časem si všimli, že bonobové vydávají jeden specifický vysoko položený zvuk, který ale používají jak v okolnostech, které jsou zvířatům příjemná, tak v neutrálním nebo i negativním kontextu.

Zanna Clay zvuk popisuje jako peeping, tedy jakési pípání.

Bonobo jako děti

Co zvuky znamenají, zatím nevíme, a to proto, že zřejmě záleží na tom, jak si tyto zvuky sami šimpanzi interpretují.

Vědci si dosud mysleli, že primáti, kromě člověka, mohou komunikovat pouze za pomoci signálů, které doprovázejí nějaký konkrétní emocionální stav, jako je třeba křičení v panice nebo agresivní řvaní během souboje.

Teď se ale ukazuje, že zřejmě jsou schopni komunikovat i signály, které na emocionální stav vázány nejsou. Jde o podobnou sadu zvuků, jakou se naučí používat malé děti.

Mládě bonoba s matkou|foto: MPI f. Evolutionary Anthropology/ S. Metzger

„Jejich zvuky jsou opravdu vysoko posazené, hodně pištivé. A my zatím nevíme proč. Zdají se ale hodně dětské a domníváme se, že bonobo si udrželi hodně mladistvých znaků,“ říká vedoucí týmu Zanna Clay.

Mluvit o mladistvých znacích je na místě. Nejde totiž ještě úplně o jazyk jako takový, ale zvuky, které se v určitém smyslu podobají zvukům dětí ve věku tří až čtyř měsíců, než se naučí používat slova.

Tomu se říká odborně protofonémy.

Vědci se domnívají, že u těchto zvuků nejde o odpověď na nějaký podnět, ale o jistý druh komunikace, který si šimpanzi musejí vždy nějak vyložit. Tyto zvuky jsou prý u bonobů velmi časté a kontexty, kdy je vydávají, se velmi liší.

Použití jednoho vokálního signálu v různých kontextech (tzv. „funkční flexibilita“) vědci pozorovali pouze u lidí. Šimpanzi, jak se zdá, mají kognitivní schopnosti umožňující rozlišit různý význam vokálního signálu v různých kontextech.

Je to asi něco podobného jako v naší řeči tzv. homofony anebo homonyma, slova znějící stejně, ale podle kontextu a způsobu psaní mají jiný význam. Je to například u slov mít a mýt.

Klíč k evoluci

Objev je důležitý především pro porozumění naší vlastní evoluce a vývoj lidské řeči.

Zdá se, že kořeny lidské řeči se mohly vyvinout už u našeho společného předka se šimpanzi před více než 6 miliony lety a jedna forma tohoto zárodku lidské řeči přežila u šimpanzů.

Zatímco lidé tyto signály rozvinuli až do dnešní podoby řeči a komunikace, kdy už si vlastně často navzájem opět vůbec nerozumíme.