Jedovatý korýš přece jen existuje
Jedovaté druhy se vyskytují u všech čtyř hlavních skupin členovců. Dokázal to objev vůbec prvního jedovatého korýše.
V evoluci živočichů se několikrát vyvinuly jedy, které slouží k lovu i obraně. Jedovaté druhy jsou obzvláště časté u tří ze čtyř hlavních skupin kmene členovců: klepítkatců, mezi které patří například štíři, stonožkovců a šestinohých, které zahrnují i hmyz. Kupodivu ale až dosud neexistoval žádný důkaz o tom, že by byla jedovatá také čtvrtá, velmi rozmanitá skupina členovců - korýši.
Prvním jedovatým korýšem je slepá jeskyňovka druhu Speleonectes tulumensis, která obývá temné podvodní jeskyně v Karibiku, na Kanárských ostrovech a v západní Austrálii. Podle vědců z Velké Británie, Německa a Mexika, kteří její jedovatost objevili, loví bezobratlé živočichy podobně jako pavouci - do těla kořisti vypustí koktejl toxinů a enzymů, který natráví a zkapalní měkké tkáně. Jeskyňovka pak vysrkne obsah a zanechá za sebou prázdnou vnější kostru.
Způsob lovu jeskyňovky i její jed vědci považují za adaptaci, která jí umožňuje přežívat v jeskynním prostředí chudém na potravu. Její jedovatý koktejl je unikátní směsí toxinů a enzymů, které se vyskytují i u jiných živočichů. Jeho součástí je i neurotoxin podobný tomu, jaký najdeme u pavouků. Jeho účelem je zřejmě paralyzovat kořist, kterou jedovatý korýš ulovil.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.