Jezdí velryby na hory?
Ačkoli kytovci neholdují ani lyžím ani horolezení, slabost pro hory – aspoň ty podmořské - je v jejich chování jasně patrná.
Populace velryb hrbounů dlouhoploutvých čili keporkaků žijící v oceánu kolem Nové Kaledonie, podniká pravidelné tahy k Antarktidě. Mnohé ale zastaví i na několik týdnů u podmořských hor. Zjistil to tým zoologů pod vedením Claire Garrigueové z Opération Cétacés v novokaledonském Nouméa. Důvod tohoto „výletu na hory“ obestírá tajemství.
Vědci označili vysílačkami celkem 34 keporkaků, kteří připlouvají do vod kolem Nové Kaledonie k námluvám. Garrigueová a její spolupracovníci následně sledovali velryby prostřednictvím satelitů na jejich pravidelném tahu od souostroví Nová Kaledonie k antarktickým břehům po dobu až 110 dní. První překvapení přinesly už trasy, po kterých jednotlivá zvířata vyrazila. Zdaleka ne všechny velryby volily nejkratší cestu. Mnohé se také zastavovaly u podmořských pohoří vystupujících z hlubin a sahajících vrcholky na dohled od mořské hladiny. Někteří keporkaci tu strávili i tři týdny, než se rozhodli pokračovat v tahu do antarktických vod bohatých na kril. Tam se velryby vykrmí a vytvoří si energetické zásoby pro nadcházející „hubenější“ období roku.
„Snad se tu velryby zastaví, aby si odpočinuly,“ říká Claire Garrigueová. „K pobřeží Antarktidy jim zbývá v té chvíli urazit ještě spoustu námořních mil.“
Do hor na jídlo i na námluvy
Je možné, že velryby využívají podmořských hor k doplnění živin a energie. Tamější vody jsou na nejrůznější organismy mnohem bohatší než volný oceán. V novokaledonských vodách se věnují velryby námluvám. Několik měsíců prakticky nepřijímají potravu a čerpají z rezerv, které si přinesly z letního výletu k Antarktidě. Když se pak na zpáteční cestě ocitnou v blízkosti zdroje potravy, může to pro ně představovat vítanou příležitost k občerstvení.
Vědci zatím neměli tušení, jak jsou podmořské hory pro keporkaky důležité. Pro přežití těchto úžasných tvorů bude nutné věnovat pozornost i tomu, aby velryby na svých tazích nacházely tato útočiště nenarušená. Výsledky výzkumu publikované ve vědeckém časopise Royal Society Open Science proto najdou uplatnění při ochraně velryb. Zvažuje se například, že by v okolí podmořských hor hojně navštěvovaných táhnoucími keporkaky byly vyhlášeny přírodní rezervace.
Podmořské hory jsou zjevně lákavým místem pro řadu mořských tvorů. Ve zvýšeném množství se kolem nich vyskytují například tuňáci nebo žraloci kladivouni. Hladinu nad vrcholky podmořských hor vyhledávají i mořští ptáci. Nyní k „milovníkům hor“ přibyli i keporkaci.