Jim Morrison: Ze života Ještěrčího krále

9. srpen 2016

Od pondělí do pátku můžete v 19 hodin ladit na vlnách Vltavy a Radia Wave seriál o Američanech, kteří zahýbali světovou pop-music. Jedním z nich je bezesporu zpěvák skupiny Doors, básník a skladatel Jim Morrison (8. prosinec 1943 - 3. červenec 1971). Ani do hodiny vysílání se nevejde všechno zajímavé a podstatné, co o jeho názorech a životě zjistili autoři pořadu Michael Kyselka a David Kühnmund. Přijměte tedy následující řádky a úryvky rozhovorů ve zvukové podobě jako nezávazný doplněk k dnešní podvečerní Čajovně.

Princ Temnot - Ještěrčí králMorrison cítil a uvažoval v planetární dimenzi. Jeho mysl vládla tajemnou mocí pohybovat se v čase. (Stehen Davis - Life, Death, Legend). S tím souvisí stanovisko, které předkládá ve skladbě The Soft Parade: „You cannot petition the Lord with Prayer.“ Motlitba není peticí. V tomto smyslu může být chápán jako předchůdce Marilyna Mansona, jenž je znám svým výrokem: „Kdybych byl zapsán do historie jako pěšák, jenž pomohl zničit křesťanství, budu šťastný.“ Církev dle něj vládla tomuto světu po dvě milénia, jak bylo předpovězeno. Pak přichází Apokalypsa a přináší Změnu..

Postoj k válce Jim se narodil za 2. světové války, jeho otec byl klíčovou postavou (admirálem napadené lodi) při vzniku americko - vietnamského konfliktu. Otec a syn si nerozuměli a brzy spolu přestali komunikovat. The Doors se k problému války vyjádřili na desce Waiting for the Sun v písni The Unknown Soldier.

Wait until the war is over And we're both a little older The unknown soldier

Breakfast where the news is read Television children fed Unborn living, living, dead Bullet strikes the helmet's head

And it's all over For the unknown soldier It's all over For the unknown soldier

Comp'nee Halt Preeee-zent! Arms!

Make a grave for the unknown soldier Nestled in your hollow shoulder The unknown soldier

And, it's all over The war is over It's all over The war is over

Počkejme až skončí válka, oba budeme o něco starší – a neznámý voják? U snídaně přečtené noviny, děti živené televizí, nenarození živí, nenarození mrtví Když kulka prorazí vojákovu helmu .. A už je po všem, již to má za sebou neznámý voják … Pozooór !! K líci zbraň !! Pal !! Vykopat hrob pro neznámého vojína Uložit jej v dutém rameni blízko srdce Už je po všem, válka skončila Už je po všem

03683018.jpeg

Jim se s rodiči rozešel ještě jako náctiletý a později v rozhovorech prohlašoval, že již zemřeli, ač to nebyla pravda. Otec se smál jeho snaze o kariéru zpěváka, o poezii nemluvě. Později však sám nechal na Jimův hrob vytesat (šel kvůli tomu navštívit Jimova učitele řečtiny) ΚΑΤΑ ΤΟΝ ΔΑΙΜΟΝΑ ΕΑΥΤΟΥ, což znamená v překladu „věrný svému démonu“, potažmo – žil dle své vlastní vůle.

Ještě pár zajímavostí a možná neznámých dat:

Alabama Song (Whisky Bar, Moon over Alabama), text Bertolta Brechta na hudba Kurta Weilla vznikl již v roce 1927, ale do produkce se dostal až o tři roky později v jejich společné opeře Aufstieg und Fall der Stadt Mahagonny. Jedná se o výstup Jennyho a jeho konkubín v prvním dějství. Skladba ale nebyla vybrána záměrně, jak by se jeden domníval, nýbrž zcela náhodně – Manzarekova žena ji poslouchala na gramofonu a jednou navrhla, ať ji kapela zahraje. Nepovedlo by se to, kdyby na ni Robbie nenašel „svoje“ kytarové akordy… (audio č. 1)

Jim zrušil objednávku firmy Buick k použití Light My Fire do reklamy, přestože text i hudba byly dílem Robbieho Kriegra. Dlužno dodat že ve studiu tomuto songu pomohl Larry Knechtel, jenž nahrál basovou figuru, která písni dala šmrnc. Larry Knechtel byl šedou eminencí anglicko-amerických nahrávacích studií. Byl multiinstrumentalista a hrál na zásadních dílech jako např. Bridge over troubled water se Simonem a Garfunkelem, a měl také lightrockovou kapelu Bread.

The Doors hrávali ze začátku v klubu Matrix, jež v San Franciscu spoluvlastnil kytarista Jefferson Airplane Marty Balin. Zkoušeli si tam zahrát verze různých písní z oblasti Rhythm and Blues a také Get Out of my Life Woman od Lee Dorseyho. Jim přeměnil text na DEVIL IS A WOMAN a odtud pak byl asi už jen krok k propojení ďábla, války a ženy. Viz (audio č. 2).: „Hitler je stále naživu, včera jsem s ní spal…“

Společnost, jež s kapelou podepsala smlouvu, jí dala absolutní tvůrčí svobodu. Příznačně nazvaná Elektra, podle dcery krále Agamenmona, zavražděného svojí ženou, když se jako vítěz vracel po dobytí Tróje. Elektra jej s pomocí svého bratra pomstí zabitím manželčiny matky, Clytemnestry a jejího milence. Jim byl zvědav a zeptal se známého, co učil psychologii, na tzv. komplex Elektry a dozvěděl se, že jde o vztah, kdy se dcera zamiluje do svého otce. Odtud již nebylo daleko ke komplexu Oidipovu ze slavné řecké Sofoklovy tragedie Oedipus Rex. O to symptomatičtěji působí použití „Father, I want to kill You, Mother I want to fuck You“ jednoho večera v textu (a později v naznačené formě i na desce) písně The End, která byla původně jednou z tříminutovek formy sloka refrén sloka. Doors toho večera dostali v klubu London Fog výpověď na hodinu.

Jimbo měl štíhlé dlouhé prsty a podobně jako Miles Davis byl mistrem pauzy. V řeči i zpěvu.A jak praví John Cage: „Ticho je v hudbě zrovna tak důležité jako zvuk a jsou to právě mezery mezi notami, které dělí hudbu od matematiky.“ (audio č. 4)

Písničku Back Door Man napsal baskytarysta Muddyho Waterse Willie Dixon a Robbie ji objevil na desce Johna Hammonda juniora. V podání Jima Morrisona text nabírá trochu jiný nádech, aneb jak praví Ray: je to píseň, kterou zpívá Gigolo… (audio č. 3)

O tom že Morrison byl bílým šamanem, svědčí píseň My wild Love. (audio č. 5 - podobnost s úvodem pořadu čistě náhodná)

Pít ve velkém naučil Jima jakýsi Felix Venable, ex student z UCLA, co bydlel v chatrči mezi kanály ve Venice. Nebyl příliš oblíben, ale byl starší a mohl do krámu koupit pivo. Navíc fascinoval Jimmyho historkami o beatnicích, jež znal ze San Francisca. Byl u postele umírajícího Gregoryho Corsa v nemocnici Dylana Thomase těsně než tento zemřel v alkoholovém komatu. A hlavně – seznámil vděčného kamaráda s Učením Dona Chudna a s Carlosem Castanedou se pochopitelně znal osobně .. (Stephen Davis: Life, Death and Legend, Gotham Books, London 2005).

U nás hráli hudbu The Doors v šedesátých letech The Primitives Group, v čele s Ivanem Hajnišem, ale ovlivněni byli také Plastic People of the Universe. Inspirovali i frontmana Folimanky Blues, Ladislava Jakla (audio č. 6)

Interview 2002, Ray a Robbie: "Šedesátá léta podpořila revoluci ducha. Nebyla to revoluce jako v roce 1776, nesnažili jsme se svrhnout vládu … , snažili jsme se otevřít srdce těch, kteří byli u moci, udělat cestu Světlu, otevřít „dveře vnímání“, milujme jeden druhého místo zabíjení se ve válkách. Byl to úžasný čas, plný očekávání, mysleli jsme že můžeme změnit osud Ameriky..Hudebně jsme bezpochyby byli revoluční. Doufali jsme, když nás děcka uslyší, tak dostanou inspiraci, jak strávit druhý den, rok… "(audio č. 7)

Interview s Chrisemem Chris Dunkley Clarkem, zpěvákem již neexistující kapely The Doors Revival – Jaké to je, ocitnout se v kůži Jima Morrisona?



Podobně jako Cpt. Beefheart i Morrison miloval pustinu. Obdivoval hady a …. ještěrky: „Plazi jsou zajímaví potomci velkolepých předchůdců. A kdyby najednou zmizeli z povrchu Země, přírodní rovnováha by vůbec nebyla narušena. A na druhé straně – jako jediní by přežili další válku anebo intoxikaci planety. A nezapomínejme též, že jsou spojeni s podvědomím, se zlem. Je to ďáblova parta... Nicméně, když jsem psal Celebration of the Lizard, byla to sice invokace temných sil, ale bylo to míněno také ironicky a nevím jestli si to lidé uvědomují – jestliže ve filmu hrajete padoucha, neznamená to že jím jste, je to jen jeden aspekt, který chcete ukázat …“ (audio č.8) Že vzducholoď neproletí dveřmi? To bych netvrdil ...

02371943.jpeg

Další informace o Jimu Morrisinovi můžete vyčíst z článku Michaela Kyselky v červnovém čísle časopisu Rock & Pop z roku 2011 (s. 48) anebo v morrisonovských monografiích: Stephen Davis: Life, Death and Legend (Gotham Books, London 2005), z ní zejména čerpali autoři Čajovny, anebo Jerry Hopkins, Daniel Sugerman: Nikdo to tu nepřežije (Maťa, Praha 2001), podle níž vznikl i scénář k filmu The Doors režiséra Olivera Stonea.

autor: Michael Kyselka
Spustit audio