Jindřich Šídlo: Nevolit je taky právo
Když člověk kolem sebe už několik týdnů slyší ty výzvy “hlavně jděte k volbám”, cosi se v něm najednou vzepře. Ano, právo volit a rozhodovat o své budoucnosti, jistě patří k základní a nejvzácnější výbavě občana, kterou jsme si před 28 lety pořídili.
A možná bychom ho plně docenili až ve chvíli, kdy by nám ho chtěl někdo sebrat. Ale pořád je to “jen” právo, s nímž můžeme zacházet, jak se svobodně rozhodneme. Takže se taky klidně můžeme sebrat a odjet na chatu, protože pořád je to naše svobodná vůle.
Autor tohoto textu se k takovému kroku nechystá, poctivě chodí k volbám od roku 1992, kdy mu to věk poprvé umožnil. Ovšem taky je upřímně řečeno docela rád, že spousta lidí nakonec dá přednost jinému programu, protože kdoví, jak by to dopadlo, kdyby šli nakonec všichni, kdo volit mohou.
Nářky nad volební účastí Čechů nejsou úplně na místě. Ke sněmovním volbám chodí už od roku 2002 zhruba 60 procent obyvatel. Není to jistě mnoho, třeba v porovnání s Rakouskem, kde se před týdnem voleb zúčastnilo skoro 80 procent voličů. Ale taky je to o deset procent víc než v Polsku před dvěma lety, o pět procent víc, než činila účast při amerických prezidentských volbách loni v listopadu a zhruba stejně jako loni na Slovensku.
Jinými slovy, žádná sláva, ale jde spíš o to, proč se přes pravidelná motivační cvičení účast zasekla na zhruba 60 procentech. Pomůže nám pohled do historie: ještě v roce 1998, při čtvrtých polistopadových parlamentních volbách, svůj hlas odevzdalo 74 procent voličů, jen o dvě procenta méně než při předchozím hlasování v roce 1996.
A pak už jedem z kopce. V roce 2002 nás náhle bylo jen 58 procent. To je prosím rozdíl 16 procent. A hlavní důvod se jmenuje "opoziční smlouva", která Čechy vyvedla z prvotního nadšení, že volby jsou tu od toho, aby se v nich rozhodovalo mezi politickými protivníky.
Když ten důvod člověk najde
Nejde ani tak o onen politický deal, díky němuž mohla čtyři roky za laskavého dohledu ODS vládnout jednobarevná vláda ČSSD premiéra Miloše Zemana. Šlo o praktickou podobu tohoto paktu, kdy se z politiky coby souboje programů a stylu stal jeden velký handl, v němž se nejvypjatější souboje vedli o obsazení České konsolidační agentury a možná o vliv na Českou televizi.
Jistě, ČSSD a ODS si tehdy ještě i po čtyřech letech udržely svou dominanci, ale taky dohromady ztratily skoro milion hlasů. Ono zdánlivě dost banální “nemá to cenu” se projevilo ve velmi praktické podobě - a část Čechů na politiku patrně definitivně zanevřela. Anebo samozřejmě v případě těch mladších nenašla důvod se jí zabývat.
Což je jen drobná připomínka na stranu nabídky: proč lidé nechodí k volbám? Protože mají pocit, že nic nezmění? Protože jsou zklamáni z vývoje třeba předchozích čtyř nebo rovnou skoro 30 let? Nedokázal je nikdo oslovit? A co když mají pocit, že se vlastně mají docela dobře, takže proč se tím vůbec zabývat?
Lidé si vybírají z toho, co je k mání. Z programů, nadějí, iluzí a taky podle svých zkušeností a důvěryhodnosti kandidátů. A pokud je politici nedokáží oslovit, mohli by si aspoň odpustit silácké výroky o tom, že kdo nevolí, je “srab”, jak to nedávno elegantně okomentoval prezident Miloš Zeman.
Politik, po jehož čtyřech letech v čele vlády přišlo k volbám o 1 milion 200 tisíc lidí méně. A stejný politik, který nyní jako lék navrhuje povinnou volební účast, která je sice zavedena v Belgii, Řecku nebo Bolívii, ovšem vůbec nic neříká o kvalitě demokracie nebo stabilitě tamního politického systému.
Jít k volbám není a nemůže být povinnost. A když ten důvod člověk najde, je to vlastně hlavně radost - pro voliče samotného i pro politiky. Aspoň na chvíli.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
