Jindřich Šídlo: Okamura nepatří do vedení Poslanecké sněmovny
Tohle volební období, celkově už osmé od vzniku samostatného českého státu, bude v mnoha ohledech přelomové. Předsedou dolní komory, která se dnes schází na své ustavující schůzi, se poprvé stane politik z jiné strany, než je ODS nebo ČSSD.
A stejně tak to bude i s předsedou vlády, vzešlé z voleb. Po třech premiérech z ODS a pěti z ČSSD se do čela kabinetu postaví šéf hnutí ANO Andrej Babiš, který s sebou nese také řadu novinek.
Bude to poprvé od roku 1989, kdy bude “zvoleným” ministerským předsedou české vlády jmenován předlistopadový člen KSČ. Stejný detail v životopise měli i premiéři Tošovský, Fischer a Rusnok, ti však řídili přechodné “úřednické” vlády.
Žádný předseda vlády také dosud neměl pozitivní lustrační nález, což platí do chvíle, kdy soudy na Slovensku definitivně nerozhodnou jinak. A žádnému hned na začátku jeho mandátu nehrozilo trestní stíhání, k němuž jej už minulá sněmovna vydala a ta nová o něm bude pravděpodobně někdy v prosinci znovu hlasovat.
Tohle všechno ovšem voliči velmi dobře věděli, a přesto dali hnutí ANO s Babišem v čele skoro 30 procent hlasů. Pokud Babiš sežene dost hlasů pro většinovou podporu ve sněmovně, má právo vládnout. Jiná věc je, jak svůj problém s trestním stíháním hodlá vyřešit, ale to poznáme už docela brzy.
Pak nám tu ale hrozí některé další novinky, kterým je možné se vyhnout i při zachování demokratických pravidel - nebo právě v jejich zájmu. Řeč je o pozici místopředsedy sněmovny pro Tomia Okamuru. A znovu, nikdo nezpochybňuje, že jeho strana Svoboda a přímá demokracie reprezentuje 538 574 voličů (neboli 10,64 procent), kteří jí dali svůj hlas.
Tragický příběh Letů u Písku
Proto jsou Okamurovci dnes s 22 poslanci třetí nejsilnější stranou sněmovny. To ale samozřejmě neznamená nějaký automatický nárok na post ve vedení dolní komory.
Bývaly v české politice časy, kdy demokraté jistou hygienu dodržovali: prvních deset let samostatného Česka se sněmovna klidně obešla ve svém vedení bez komunistů, kteří pravidelně dosahovali výsledků nad 10 procent. Teprve v roce 2002, poté, co komunisté vystoupali ve volbách až na 18,5 procenta, se stal místopředsedou dolní komory Vojtěch Filip.
Mimochodem, tehdy ho tam prosadili vítězní sociální demokraté pod heslem “poměrného zastoupení”. Ano, stejní sociální demokraté, kteří v letech 1998 - 2002 v objetí s ODS nepustili na místopředsednický post zástupce žádné jiné strany.
Okamura stojí v čele strany, která popírá některé základní principy, na nichž stojí česká ústava. Kupříkladu svobodu vyznání, i když si po volbách dává už Okamura v rámci své cesty do slušnější společnosti pozor na slova a místo “zákazu islámu” mluví radši o “zákazu práva šaría”. Můžeme si být ale jisti, že mu jeho voliči velmi dobře rozumějí.
Nástupce někdejšího vůdce českého politického suterénu Miroslava Sládka sází samozřejmě také na spolehlivou kartu protiromského rasismu. Svými pár let starými výroky, že Romové v Letech u Písku umírali tak maximálně na nemoce, které si s sebou přinesli, si sám řekl o to, abychom jej mohli s klidem v duši označovat za zpochybňovače holokaustu.
A je vcelku jedno, jestli Okamura o tragickém příběhu Letů nic neví nebo jestli naopak ví moc dobře a jen cynicky lže. V každém případě je to něco, co ho spolehlivě diskvalifikuje pro roli vrcholného ústavního činitele, do níž mu ochotně pomohou zástupci demokratických stran, protože s Okamurovými 22 hlasy se dá vcelku úspěšně obchodovat.
Politika je tvrdá hra, často cynická nebo aspoň plná nepěkných kompromisů. Jisté hranice by ale stálo za to udržovat i v nových časech. Tomio Okamura řídící schůzi parlamentu země, v níž pořád ještě platí třeba Listina základních práv a svobod, je představa, kterou bychom si stále ještě měli odpustit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
