Jiří Berounský: Přemýšlíme nad zprávami v médiích, anebo jim věříme?
Nechci tentokrát komentovat žádné události, i když je komentovat co. Chci upozornit na sílu medií, na to, že když noviny něco napíší, nebo když se řekne něco v televizi, většina lidí tomu věří a událost – ať pravdivá nebo lživá - již žije vlastním životem.
A ovlivňuje vědomí a názory konzumentů tisku nebo posluchačů televizních zpráv, aniž by ti o ní více přemýšleli. Šéfredaktorům zejména vůbec nevadí závěr učiněný z vágních podkladů, přičemž seriózní podklady by zprávu jen logicky podepřely.
Nebo naopak: když se něco politikům zrovna nehodí, tak se o tom nepíše, ani nemluví. Prostě to neexistuje. Například: Vnucuje se mi Visegrádské uskupení – to je ten případ, kdy problém mediálně neexistuje, ve skutečnosti ano. Jen před ním zavíráme oči.
Jsme jistě rádi, že v tom uskupení jsme, jsou to ostatně naši sousedé. Jenže, bohužel, ti naši sousedé jsou na tom dnes podobně, jako na tom byli před 2. světovou válkou. Jsou to totiž polofašistické země, ať už svými vládami, nebo náladami části obyvatelstva.
Ve spěchu moderního života
To na nás v Evropské unii rozhodně nevrhá příznivé světlo, my se prostě od nich musíme distancovat, jen se do toho nikomu nechce. Proto ten problém mediálně neexistuje.
Nebo ty vágní podklady: Je všeobecně známo, že materiální úroveň našeho života je nižší, než na Západě. Ale proč se dozvídáme – čteme-li třeba o zdravotnictví - většinou jen to, o kolik mají zdravotní sestry a lékaři v Německu až skandálně vyšší plat, než u nás, ale už ne v drtivé většině to, kolik platí za své životní potřeby. Jaký je prostě jejich spotřební koš, co musí utratit a jaká část platu na to stačí.
A když jsme u těch lékařů: Ať mi nikdo neříká, že kromě nářků na odchody lékařů a jejich následný nedostatek v našem státě – vím, že Evropská unie je proto unií, protože je v ní i volný pohyb osob – ať mi ale nikdo neříká, že neexistuje právní nebo organizační řešení vztahu mezi drahou, ale pro studenty bezplatnou medicínskou výukou a určitou dobou pobytu absolvujících lékařů v této zemi.
Nebo: Naše vysoké školy se umísťují v pořadí světových vysokých škol pravidelně až v několikasté pozici, nejlepší bývá Univerzita Karlova, která se pohybuje zhruba kolem třísté pozice. Jen málokdy však bývají uveřejněna kritéria, podle nichž se tak děje, což je zcela zásadní. A nejsou-li kritéria uveřejněna, pak je to zcela bezcenné číslo, protože výběrem kritérií může být Karlovka třeba na 1000. nebo třeba 20. místě.
Co tím vším chci říct? Ve spěchu moderního života většinou člověk moc nepřemýšlí nad zprávami, jichž se mu dostává. Jejich racionalita je ovšem nejen známkou jejich úrovně, ale i zárukou, že média nejsou ovlivňována.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
