Jiří Stočes: Proč jsou Lucemburkové magičtí?

22. září 2017
Publicistika

Výstava „Magičtí Lucemburkové“ nemá jasnou koncepci – a ani se návštěvník nedozví, proč měli být Lucemburkové „magičtí“, rozebírá ve svém fejetonu aktuální výstavu v kulturním centru Papírna v Plzni historik Jiří Stočes

Výstava „Magičtí Lucemburkové“ je v mnohém ohledu výjimečná. Za prvé – jde o výstavu soukromou. Podle webových stránek výstavy jsou jejími autory ostravský advokát JUDr. Oldřich Beneš a tamější historik a středoškolský učitel Mgr. Marek Zágora. Z úvodního panelu na výstavě odhaduji, že první z nich je hlavním producentem, neboť návštěvníka svým jménem na výstavu zve. Marek Zágora pak měl na starosti zejména tvorbu výkladových textů.

Za druhé se jedná o výstavu charitativní. Majitelem a provozovatelem výstavy je Společnost Marie, nezisková organizace, která se zabývá podporou seniorů, dětských domovů apod. Cena vstupenky je vlastně příspěvkem na její činnost. Krásná myšlenka, až na to, že Společnost Marie sídlí na stejné adrese jako advokátní kancelář dr. Beneše a on sám je jejím předsedou. Ale proč ne…

Propagace? Na výbornou!

Třetí pozoruhodnou skutečností je mimořádná mediální propagace. Výstava byla prezentována jako pokračování úspěšné ostravské výstavy Král, který létal, věnované osobě Jana Lucemburského. Na té se ovšem podílel podstatně širší tým odborníků. Především se ale výstava Magičtí Lucemburkové svezla na loňské vlně oslav 700. výročí narození Karla IV., které o několik měsíců předběhla a zároveň se přihlásila jako první ze série výstav připravovaných k tomuto jubileu. Po Ostravě, Opavě a zámku Loučeň hostila výstavu dokonce Karlova univerzita v historické budově Karolina. Záštitu nad ní převzali významné osobnosti v čele s předsedou poslanecké sněmovny, ministrem kultury a pražským arcibiskupem. O výstavě informovaly významné noviny, ale ve svém zpravodajství i veřejnoprávní a soukromé televizní stanice. Všechna tato média ji líčila jako mimořádný počin, který ocení laik i odborník.

Čtvrtou zvláštností je, že na výstavě s výjimkou plastik Lucemburků od současného umělce neuvidíte jediný originální exponát. Historikové umění by s tím možná měli problém, já ne. Chápu, že soukromník nemá možnost získat do zápůjčky středověké originály, navíc by mnohonásobně vzrostly náklady na jejich převoz a zabezpečení. Pro osvětové účely kvalitní kopie bohatě stačí.

Koncepce? Chybí!

Zde však seznam toho, čím je výstava mimořádná, končí. Navzdory pochvalným článkům a reportážím v médiích jsem ze samotné výstavy zklamán. Nikde jsem se nedozvěděl, proč a v čem byli Lucemburkové magičtí. Postrádám celkovou koncepci výstavy. Jako by bylo vystaveno vše, co se organizátorům podařilo nějak získat či vyrobit. Výstava je zahlcena texty, v nichž jsem bohužel našel několik nepřesností, ba i nesmyslů. Zcela stranou ponechme nedostatečnou korekturu, zejména na úvodním panelu s pozváním dr. Beneše.

Vedle biografií Lucemburků, mezi nimiž chybí Jan Zhořelecký, se výstava věnuje architektuře, kterou doprovází bílé hmotové modely staveb, a knižním iluminacím, ovšem až na jednu výjimku výlučně z doby vlády Václava IV. O deskové či nástěnné malbě ani slovo, stejně tak třeba o literatuře. Samozřejmě, že do jednoho výstavního sálu nelze nacpat úplně všechno, ale právě proto musí být zřejmá kritéria výběru neboli zmiňovaná koncepce výstavy. Z exponátů zaujmou vedle faksimilií rukopisů čtyři koruny Karla IV., opět se však vtírá otázka po kontextu. Jen velmi volně souvisí s obsahem výstavy ukázky kamenů, které byly použity při výzdobě kaple sv. Kříže na Karlštejně, či dřevěné modely válečných strojů, často nepopsané nebo s popiskem terminologicky podivným (např. „obojživelné vozidlo“).

Nelogicky byly ponechány texty k exponátům, které se do plzeňské výstavy nevešly (model středověkého jeřábu, kopie bust ze svatovítského triforia) či překlad první dochované listiny pro Moravskou Ostravu. Naopak jsem nenašel popisek k plachtám s erbovní galerií v Laufu, resp. tento popisek obsahoval pouze přepis jmen jednotlivých šlechtických rodů s identifikací lokalit, nikoli však informaci o tom, cože to vlastně je.

John the Blind = Jan Lucemburský

Rozpaky mám i nad rozsáhlými rodokmeny, z nichž jeden se opakuje. Vadí mi nejednotnost jazyků, v nichž jsou uváděna jména panovníků. Jednou německy a česky, jindy anglicky a česky, občas jenom anglicky. Málokdo však ví, že takový John the Blind je Jan Lucemburský. Ještě že hned vedle je uvedena jeho manželka Eliška Přemyslovna česky. Výlučně anglická jména figurují i u genealogií potomků Lucemburků v dnešním Švédsku, Norsku a Belgii.

Co říci závěrem? Času ani vydaných 120 Kč za vstupenku nelituji, byť podle mě nejde o adekvátní částku. Autoři Magických Lucemburků by mohli učit klasická muzea a galerie efektivní mediální propagaci výměnou za lekci z toho, jak připravit obsahově kvalitní výstavu.

autor: Jiří Stočes
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.