Jiří Tichý: Jak Gottwald zvítězil nad rekreací

16. listopad 2017

„Vítejte v říši svobody,“ přivítal v půlce 70. let Josefa Topola parťák potápěčů a politický vězeň z let padesátých, když básníka a věhlasného dramatika přijímal na nekvalifikovanou práci ke kameníkům, opravujícím tehdy Karlův most.

Krátce předtím totiž skončila komunistickým zákazem nedlouhá, leč o to slavnější éra Divadla za branou, v němž byl Topol jedním z nejkvalifikovanějších protagonistů. Čekala nás ještě dlouhá cesta - pro mnohé jak vidno dosti trnitá -, jež z rozmanitých svobodných ostrůvků, jímž byla i ona parta povltavských kameníků, rozprostřela se v prostornou pevninu, jako když se horská řeka rozlije do přímořské delty.

Připomenu si tuhle dávnou situaci vždy, když slýchám hlasy z ulice i z parlamentu (ty z Hradní výšiny raději nekomentovat), bagatelizující či přímo znevažující onu zázračnou proměnu řeky v ohromující veletok a jeho prý opětovný přerod k neduživé bystřině.

Tak dost, říkám opět po letech, ochuzen o někdejšího kolegu v orální zbrani Ivana Martina Jirouse, jehož životní příběh mistrně pojednal redaktor Marek Švehla a předminulý týden vydalo nakladatelství Torst. Úžasný vklad k letošnímu 28. výročí listopadových událostí, tvrdím, a těším se na vyvěšenou českou vlaječku v okně obýváku, tak jako každý rok od převratu.

„Gottwald zvítězil nad rekreací,“ řekla mi v pátek 17. listopadu 1989 po příchodu ze školy jedenáctiletá dcerka Adélka s vážným výrazem. Smát se začala dřív než já. Nesvedená, nezmanipulovaná, prostě bystrá, vnitřně již tenkrát svobodná.

Ivan Martin Jirous

Před Listopadem a po Listopadu

Použil jsem její výrok ve strojopisném fejetonu, a hned v pondělí jej umístil na výkladní skříň pražského Mánesa, která se na několik týdnů proměnila ve vox populi. Ostatně jsme si tenhle „hlas lidu“ vyzkoušeli mírou vrchovatou v srpnových dnech 21 let předtím. Vzpomínáte?

Již s předstihem přemýšlím s patřičnou kritičností, letos navíc umocněnou před a povolebními půtkami, o smyslu toho či onoho aktu novodobých českých dějin a následků z něj. Cože se to stalo s mnohačetnou lidskou myslí, jež jako by se opětovně navlékala do kdysi odhozené slupky apatie a mnohaletého pokoření a nořila se do výkalů chtěné nevědomosti?

Proč toto se děje, tážu se sám sebe, a ač snažím se sebevíc vnímat i ne zcela radostnou realitu některých spoluobčanů a vcítit se do jejich rozpoložení, přesto nad tím kroutím hlavou.

Odmyslím-li některé pubertální výrony mladých buřičů proti jakémukoli establishmentu, je-li tento právě u moci, pro něž řeka nebo veletok jedno jsou, trápím se těmi, kteří spolu se studenty aspoň verbálně vykopávali shnilá vrata ze zrezivělých pantů a dnes se pro ně horská říčka stává opět spíš bahnitým potokem, něco na způsob nuselského botiče, než dravou řekou se všemi záludně neznámými leč vzrušivými zákrutami a divokými peřejemi náročného budoucna. Snad proto?

Disident a publicista Jiří Tichý

Post skriptum: Před Listopadem a po Listopadu, říkáme a budeme říkat, uvozujíc jisté období. Záležet bude na tom, komu se po vyslovení "po Listopadu" rozzáří obličej do růžova a komu mrtvolně zbledne a proč. Předpokládejme, že těch prvních bude většina.

autor: Jiří Tichý
Spustit audio