John Carpenter zapíná podruhé televizi ve vaší hlavě

27. květen 2016

Po výborně přijatém Lost Themes, které vyslalo Johna Carpentera do další etapy jeho kariéry, vydává americký režisér svou druhou samostatnou hudební nahrávku. Přestože směry jeho synťákových výletů nově obohacuje i živá kapela, Lost Themes II nám v několika ohledech připomene zákon filmových sequelů.

Pár let poté, co label Sacred Bones do svého rosteru získal Davida Lynche, podařil se jeho majitelům podobný kousek s další legendou americké popkultury – Johnem Carpenterem. Tento „mistr hororu“ režíroval kultovky jako Halloween, Věc nebo Jsou mezi námi. K většině svých filmů si taky sám zkomponoval hudbu. Stvořil svérázný styl, který propojuje patos s ironií a angažovaná témata pacifikuje záměrnou béčkovostí.

Album Lost Themes, které Carpenterovi Sacred Bones vydali minulý rok, bylo jeho první nahrávkou mimo filmové zadání. Stoupenci Carpenterova kultu přesto před jeho vydáním správně tušili, že nový materiál neopustí zavedený styl – tentokrát ale dostanou šanci prožívat filmové fantazie zrozené ve vlastních hlavách. Všechno zafungovalo na výbornou, takže hned rok a několik měsíců po jeho vydání je na světě pokračování, Lost Themes II.

Podstata Carpenterovy hudby bude zřejmě vždy stejná. Nové skladby se výrazněji pouští směrem zpět k osmdesátkovému soundu a živá kapela zapojená do nahrávání překvapivě celkový retro dojem ještě umocňuje. Jako by John Carpenter parodoval pravěké korporátní reklamy, hudbu k seriálu Miami Vice a tak trochu i sám sebe. V důsledku toho se jeho klasická témata chvílemi opravdu ztrácí v neslaných vodách televizního muzaku. Ale co když je právě ta rozmělněná a trochu kýčovitá produkce přímý záměr a sequelový název alba na něj lišácky odkazuje? Hra s diváckým vkusem byla totiž vždycky Carpenterovou doménou. O tom, jaká je míra ironie v jeho tvorbě, můžeme vést věčnou diskuzi, fanoušek žánru všechny spekulace stejně zažene mávnutím ruky. Méně záživné momenty vykoupí dostatečný počet výrazných motivů, zejména když se deska dostává do druhé poloviny. Při poslechu skladeb Windy Death nebo Virtual Survivor zní Carpenter stejně čerstvě a aktuálně jako před třiceti lety. Právě to ho dělá tak jedinečným.

03636800.jpeg

Lost Themes II je tedy sice platným přírůstkem do Carpenterovy hudební diskografie, nicméně spíš pro jeho nejoddanější fanoušky. Pokud mezi ně nepatříte a pouze hledáte vhodný soundtrack k tomu, až se budete vracet domů nočním městem, doporučuji spíš někoho ze zástupu mistrem inspirovaných. Majeure, Umberto, populární Prurient a mnozí další dnes totiž rozvíjí Carpenterův odkaz dobrodružnějším směrem. Ať už záměrně, nebo ne, Lost Themes II chvílemi zní jako podkres strhující reklamy na auto. Carpenter tak ve svém hudebním snažení tak trochu padl za oběť tomu, čeho se mu celou režisérskou kariéru dařilo vyvarovat – známému filmovému principu, že sequel málokdy dosáhne kvalit předchozího díla a jeho krása tkví spíš v něčem jiném.

Hodnocení: 65 %
John Carpenter – Lost Themes II (Sacred Bones Records, 2016), 48 min.

autor: Tomáš Jan
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka