Kam až benzín dovolí. Cestování bednobusem potěší toulavé nátury

24. září 2016

Máte raději kempování ve stanech a vaření v kotlíku nebo jste přece jen pohodlnější? Pokud se touláte s chutí a radostí, ale máte rádi svůj pořádek a styl, pořiďte si obytné auto. Říká se mu také bednobus nebo bydlík. Je to sice dražší záležitost, ale chata taky něco stojí.

S bednobusem můžete obdivovat stále nová a nová místa. Svůj druhý domov, ve kterém se nikdy nenudí, představila Anna Pražáková z Hradce Králové.

„Naše auto je vlastně chata. Někteří lidé jezdí o víkendech na chaty a chalupy, které se dědí z generace na generaci. My jsme nikdy nic takového neměli a s manželem jsme dlouho pokukovali po bydlíku. Teprve po padesátce jsme se odhodlali ke koupi a rozhodně nelitujeme,“ řekla Anna Pražáková.

Vybavení obytného vozu

Když zastavíte na určeném místě, sedačky se otočí proti směru jízdy, takže se zvětší prostor k obývání. Všechno máte k dispozici. Kuchyňskou linku, lednici, mrazák, koupelnu, záchod, sprchový kout i topení. Nádrž na vodu je na sto litrů. Vaří se na plynu. I když nejste napojeni na zdroj elektřiny, vydržíte v pohodě tři dny.

Čtěte také

Do zadního prostoru auta se vejde stan, kola a třeba i motorka. V takovém bydlíku v pohodě přespí i čtyři osoby. A podle Anny Pražákové se tam spí stejně pohodlně jako doma.

Bydlík není pro lidi, kteří chtějí ušetřit

Obytné auto je určené pro toulavé nátury, které mají rády své pohodlí a zároveň touží objevovat nová místa a nová dobrodružství. Jeho pořizovací cena je od milionu výš. Speciální řidičské oprávnění mít nemusíte, stačí klasický řidičský průkaz skupiny B.

Obytný vůz, bydlík neboli bednobus

S bednobusem se dá cestovat i v zimě, můžete si tedy zajet zalyžovat na hory. U nás není ještě zázemí pro obytná auta tak dokonalé, ale v zahraničí jsou kempy plně vybavené a nabídnou cestovatelům veškerý komfort. Bydlíkářům tedy odpadá shánění ubytování.

Všude dobře, doma nejlíp

„Procestovali jsme s bydlíkem kus Evropy, ale doma je doma. A naše krajina je nádherná. Díky bydlíku známe i méně propagovaná místa na Vysočině nebo v jižních a západních Čechách,“ pochvaluje si Anna Pražáková.

autor: jsl
Spustit audio