Kamila Pešeková: Proč Slováci nechtějí 28. říjen slavit jako státní svátek?

Drtivá většina slovenských poslanců se hlasování zdržela, pro návrh bylo 31 hlasů. Pokud byl někdo proti, byli to především zástupci Ľudové strany Naše Slovensko Mariána Kotleby a několik poslanců Smeru premiéra Roberta Fica.

Toto hlasování má pro Slovensko symbolický význam. Stále ještě mladá slovenská demokracie dává tímto najevo, k jakým tradicím se chce hlásit. Podle poslanců to zjevně není tradice československá ani společné dějiny První republiky. Zákonodárci jsou patrně přesvědčeni, že slovenské dějiny nejsou odkázané na Prahu.

A tak se pravděpodobně bude i nadále scházet 28. října u památníku československé státnosti v Bratislavě pouze hrstka lidí, kteří si uvědomují historické souvislosti.

Halušky, Tatry a Jánošík

Můžeme pouze spekulovat, ale kdyby nebylo Československa, kdoví, kde by dnes byli Slováci. A jestli by vůbec existovali. První republika totiž Slovensku přinesla velký rozvoj nejen infrastruktury, ale i kultury, úrovně vzdělání, a dokonce i národního sebeuvědomění.

Logo|foto:Český rozhlas

Československo poskytlo Slovákům také ochranu v neklidných dobách v rámci politicky výbušného středoevropského prostoru. Nehledě na to, že první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk byl poloviční Slovák.

Avšak s každou ochranou se to může také přehnat. V situaci, kdy malý národ může mít pocit, že ho jeho větší bratr příliš tlačí ke zdi a bere mu vzduch na dýchání. Zřejmě takto vnímali svoji roli i Slováci. A tak se po 75 letech nadechli a vydali se svou vlastní cestou. Takže samostatná Slovenská republika by nebyla možná bez předchozí existence Československa.

To, že se na tento fakt na Slovensku poněkud zapomíná, svědčí o zatím nedostatečné zralosti a malém národním sebevědomí. Slovensko, to nejsou jenom halušky, Tatry a Jánošík a boj dobra proti zlu, pánů proti poddaným, ale realita, včetně dějin, je daleko složitější.

Právě malé národy přestanou být „malými“, pokud se historickým souvislostem postaví čelem. Nebudou žít s traumaty, případně nebude pro ně problém přihlásit se k jakémukoli období vlastní minulosti.

Národ, který se nehlásí ke svým dějinám, sám sebe ochuzuje. A nepomůže mu ani příslušnost k evropskému jádru, jak o to usiluje současná slovenská vláda.