Kde se skrývá dobytčí mor

Dobytčí mor dokázal vyhubit nejen početná stáda domácích zvířat, ale za oběť mu padly i celé populace divoce žijících sudokopytníků. Pokud propukla masová nákaza (epizootie), znamenalo to pro postižené oblasti katastrofu.

I proto byla boji s dobytčím morem věnována velká pozornost a úsilí. Po pravých neštovicích se stal druhou chorobou, kterou se člověku podařilo vymýtit. Poslední případ dobytčího moru byl zaznamenán v roce 2001 v Keni. Díky rozsáhlé očkovací kampani mohl být o deset let později oficiálně prohlášen za vymýcenou chorobu. Šlo o skutečně impozantní dílo veterinárních lékařů. Očkování domácích zvířat probíhalo bez ohledu na velmi komplikované podmínky. V subsaharské Africe se vyškolení dobrovolníci pohybovali například v oblastech zasažených občanskou válkou nebo mezikmenovými konflikty. Kromě vakcíny patřil k jejich základní výbavě často i samopal. Nejeden dobrovolník zaplatil za vítězství nad virem dobytčího moru životem.

Rodinná farma Jiřetice na Benešovsku|foto: Karel Chlumec

V současné době není na světě zvíře, které by v sobě neslo viry dobytčího moru. Neznamená to ale, že by virus zmizel zcela. Veterinární laboratoře, které se zabývaly výzkumem této choroby, mají stále ještě uskladněny vzorky plnohodnotného viru. Proto provedla Organizace pro zemědělství a výživu (FAO) celosvětový průzkum a její zástupci byli „překvapeni, jak velký počet laboratoří virus skladuje“. Oficiální plán počítal s tím, že od roku 1984 budou mít vzorky viru jen dvě laboratoře. Ve skutečnosti jich je ve 20 zemích přinejmenším 40. Každá z laboratoří představuje potenciální riziko. Virus odtud může uniknout a znovu se chopit nadvlády nad světem. Podobné nehody se stávají. Po vymýcení pravých neštovic unikl například virus této choroby z laboratoře v britském Birminghamu. Dva lidé onemocněli a jeden zemřel. Podobně unikl z pečlivě zabezpečených laboratoří virus slintavky a kulhavky a způsobil rozsáhlou epizootii.

Tradiční tažná síla v zemědělství - osel, buvol a býk|foto: Jiří Hejkrlík

Největší obavy se netýkají oficiálně skladovaných vzorků viru. Mnohem nebezpečnější jsou zapomenuté vzorky z dávno ukončených výzkumných programů nebo vzorky krevních sér či tkání odebrané kdysi dávno z nemocných zvířat pro diagnostické účely. O těch nemá většinou nikdo přehled a nejsou nijak zvlášť zabezpečeny.

Typický obrázek indických ulic. Mimochodem, indická kráva dojí asi pětinu mléka ve srovnání s krávou americkou.|foto: Zdeněk Štipl

Virus dobytčího moru je blízce příbuzný viru spalniček, ale naštěstí není přenosný na člověka a nemůže u lidí vyvolat onemocnění. Přesto je zapotřebí po „vyčištění“ zvířecích populací vyčistit i virologické laboratoře. Návrat dobytčího moru by sice v první řadě postihl zvířata, ale lidé by jeho následky velmi silně pocítili. Miliony obyvatel naší planety by se ocitly v bezprostředním ohrožení života v důsledku hladu a podvýživy.