Kdo buduje mohyly v povodí Orinoka?
Tropické mokřady Jižní Ameriky jsou v některých oblastech posety hliněnými mohylami, jejichž vznik halí tajemství.
Travnaté venezuelské a kolumbijské mokřady v povodí veletoku Orinoka označovaná jako „llanos“ čili „pláně“ mají v některých oblastech prapodivný vzhled. Tyčí se na nich víceméně pravidelně rozmístěné pahorky různé velikosti.
Místní obyvatelé jim říkají „surales“. Věda zná tyto podivuhodné útvary už od 40. let minulého století. Jejich vznik však představoval záhadu. Vysvětlení přináší studie mezinárodního týmu pod vedením Doyla McKeye z Université Paul Valéry Montpellier publikovaná ve vědeckém časopise PloS ONE.
Surales mají různou velikost i tvar a také jejich hustota v krajině silně kolísá. Ty nejmenší mohyly měří v průměru kolem půl metru a ční pouhých 30 centimetrů nad okolní terén. Ty největší se vypínají do výšky více než 2 metry a mají průměr kolem 5 metrů. Někde jsou surales řídce rozptýlené, jinde bezmála splývají do jednolité masy.
McKeyův tým zjistil, že surales vznikají v období dešťů, kdy se rozsáhlé pláně ocitají pod vodou. Místní velké druhy žížal pak začnou vylučovat spolykanou půdu na jednom místě a vytvářejí „věžičky“. K těmto vyvýšeninám se červi opakovaně vracejí, protože když vrcholek dosáhne nad hladinu, mohou se tu nadýchat vzduchu.
Soustavnou aktivitou žížal „věžičky“ rostou a mění se v „mohyly“. Výkaly žížal tvoří kolem poloviny hmotnosti celé stavby. Jak jednotlivé mohyly rostou, prostor mezi nimi se zmenšuje a nakonec splynou v jednolitou masu.
Na vzniku surales se podílí minimálně devět skupin místních žížal. Některé druhy lze nalézt jen ve vrcholových partiích velkých mohyl, které jsou dokonale odvodněné. Jiné druhy zvládají zjevně život i v místech, kde se během záplav dostávají do poměrně těsného kontaktu s vodou. Tíhu budování mohyl nesou žížaly náležející k rodům Dichogaster, Pontoscolex a Ocnerodilus.
Jde o vůbec první studii, která se zabývá vznikem surales. Spojili se k ní vědci z Kolumbie, Brazílie, Kanady, Francie, Velké Británie, Lucemburska a Německa a vedle výzkumu přímo na místě, využili i laboratorní analýzy, údaje ze satelitních snímků i záběry kamer umístěných na dálkově řízených dronech.
McKey a jeho spolupracovníci vyřešili letitou záhadu a odhalili, že i celkem nenápadní tvorové, jako jsou žížaly, mohou významně formovat celý ekosystém orinockých llanos. Ovlivňují nejen podmínky v půdě, ale významně zasahují i do utvářené krajiny a jejího vodního režimu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka