Kdysi jim hrozilo vyhubení, dnes se z bizonů stal symbol svobody

Bizoni z několika metrů – to není každodenní zážitek. Ztuhnul jsem nehybně s mikrofonem v ruce a kamerou na rameni. Dva přinejmenším tunové kolosy si mne podezřívavě prohlížely.

Bizoní býci se vynořili zničehonic z křoví po mé levici a musím přiznat, že jsem zatajil dech. Takhle blízko jsem se k nim určitě dostat nechtěl.

Lidé se při návštěvách národních parků na americkém západě nejvíc bojí medvědů nebo vlků. Chyba: bizoni dlouhodobě napadají turisty zdaleka nejčastěji.

Opatrně jsem couval, abych je nedráždil prudkými pohyby. Když už jsem se cítil dostatečně daleko, zamířil jsem na parkoviště svižnou chůzí přecházející v klus a potom sprint.

Bizonům už dnes vyhynutí nehrozí

V národním parku Theodora Roosevelta v Severní Dakotě je bizonů dost. Dvě stáda má na starosti paní Eileen Andes.

„Sčítali jsme je před dvěma lety a celkem jich je něco mezi 500 až 650,“ přibližuje. Bizoni se podle ní do zdejší volné přírody vrátili před půl stoletím a daří se jim dobře. Až moc dobře – schází jim přirození nepřátelé, hlavně vlci a medvědi grizzly.

„Musíme jejich počty redukovat, aby nevypásali a nepoškozovali travnaté prérie,“ vysvětluje trochu technicky a hlavně kulantně Eileen. V praxi to znamená, že se bizoni musejí střílet, aby se nepřemnožili.

V Americe už jich dávno není tak málo, že by jim hrozilo vymření. Největší, asi čtyřtisícové stádo ve volné přírodě mají v Yellowstonském parku. Celkem jich je v národních parcích podle odhadů asi 30 až 40 tisíc.

Bizoní maso se mezi Američany těší velké oblibě

Nepoměrně víc jich najdete na ohrazených pastvinách. „Rančeři chovají asi půl miliónu bizonů výhradně na maso,“ říká Eileen.

Největším stádem se mimochodem chlubí mediální magnát Ted Turner, zakladatel stanice CNN. Vlastní totiž ranče od Nového Mexika na jihu přes Kansas po Montanu na severu. Jejich celková rozloha je skoro osm tisíc kilometrů čtverečních – to je pro srovnání víc než desetina rozlohy České republiky.

Takový kus země už snadno uživí 55 tisíc bizonů. A Ted Turner na tom hodně vydělává. Bizoní steaky a hamburgery jdou hlavně na západě Ameriky dobře na odbyt jako zdravá a výživná součást jídelníčku. „Pasou se v přírodě, nikdo je nepřikrmuje, proto je bizoní maso tak populární,“ vysvětluje Eileen.

Zvláštní, skoro až kulturní význam má bizoní maso pro indiány v rezervacích. Pro kmeny na amerických prériích byla kdysi nekonečná stáda bizonů táhnoucí se od obzoru k obzoru zdrojem potravy a ošacení, objektem náboženských rituálů. To samozřejmě do doby, než dorazili bílí osadníci vyzbrojení moderními velkorážnými puškami.

Bizoni se stali symbolem nezlomné vůle

Běloši sice bizony v 19. století na prériích nemilosrdně vybili, dnešní Američané se k nim však hlásí jako k připomínce nespoutaného starého západu. Svědčí o tom znaky a zástavy mnoha amerických sportovních klubů a škol. „Představují svobodu. Přežijí i v drsných podmínkách, jaké máme třeba tady v Severní Dakotě,“ vysvětluje Eileen Andes.

Američané prostě milují symboly, nakolik můžou být nelogické. A tak i když nejdřív bizony málem do jednoho vyhladili, později je za velkého úsilí a nemalých finančních nákladů znovu do přírody vrátili. Teď je považují za ztělesnění síly, vytrvalosti a nezlomné vůle.

Co mě se týče, nic proti tomu nenamítám. Sám jsem se pěkně zblízka přesvědčil, že je bizon opravdu impozantní živočich. V budoucnu si dám pozor, abych si je prohlížel spíš na zástavách než na prérii z několika metrů při osobním setkání.

Zvětšit mapu: národní park Theodora Roosevelta v Severní Dakotě