„Když mu někdo dal dvacet vajíček, rozdával knihy,“ říká o Jakubu Demlovi jeho prasynovec Jaroslav Sladký

Veškeré vzpomínání je vyvoláno i tím, že letošek je rokem 55. výročí Demlova úmrtí. Mottem chystané konference se stala jeho věta: „Cožpak to jsem chtěl, aby mne zařadili do literatury?" Akci pořádají Daniela Iwashita a její tým pro výzkum korespondence Jakuba Demla z Ústavu české literatury Akademie věd, dále Markéta Kořená a Daniel Kubec.

I my vás tedy zveme na konferenci, která proběhne v pátek 16. září a kromě ucelených referátů je otevřená i vstupům umělců, učitelů, pamětníků a čtenářů. V sobotu 17. září se pak účastníci projdou Tasovem a seznámí se s jeho památkami, krajinou, prohlédnou si kostel a připravené výstavy. Večer se setkání završí čtením z básníkových textů v tasovské sokolovně.

Při příležitosti pozvání do Tasova si můžete poslechnout vyprávění Demlova prasynovce Jaroslava Sladkého (nar. 1941), které s ním redaktorka Alena Blažejovská natočila na dvoře jeho domu „na městečku", tedy přímo na tasovském náměstí.

Jaroslav Sladký léta shromažďuje dokumenty, které se týkají básníka a kněze Jakuba Demla i celého rozsáhlého rodu Demlů. Svěřuje se, že mu prastrýc do své knihy Mohyla kdysi napsal věnování v tom smyslu, že už je starý a že by potřeboval, aby někdo pokračoval.

„Nejsem sice schopen psát, ale rozmnožil jsem aspoň rod," směje se prasynovec. Sám vypisuje citáty z Demlových knih a brzy po svém příchodu do Tasova uspořádal také – spolu s Vojtěchem Jestřábem – vzpomínkový pořad o Jakubu Demlovi, jehož konání připadlo na 20. srpen 1988. Nejen kvůli blízkosti výročí 21. srpna měli tehdy opletačky s úřady.

Pamětní deska na vile Jakuba Demla v Tasově|foto: Petr Veselý

Jaroslav Sladký říká, že celá rodina Jakuba Demla ctila. Obchodník Josef Deml ho hojně navštěvoval a přilepšoval mu potravinami, pivem a vínem. Měl ho v úctě a tuto úctu šířil dál. Později požádal právě Jaroslava Sladkého, aby přišel do Tasova – neboť sám děti neměl. Pan Sladký tedy celý život pracoval v obchodě a začal se zajímat o dílo Jakuba Demla.

Do třiceti let žil ale v Brně a do Tasova se dostával jen na víkendy. Pamatuje si však oslavy 50. výročí Demlova vysvěcení na kněze, kterých se v roce 1952 účastnil i Silvestr Braito. Na to se v rodině často vzpomínalo. Deml podle Jaroslava Sladkého miloval společnost, rád se smál a bavil.

Z Demlova díla čerpal Jaroslav Sladký hlavně při vytváření rodokmenu. Uchovává také novinové články, kresby a fotografie. Jsou na nich mj. práce architekta Bohuslava Fuchse, který v Tasově projektoval Demlovu vilu, obytný obecní dům a nakonec – vzhledem k Demlovu vztahu k Sokolu – i přestavbu sokolovny. Kontakt byl zřejmě umožněn díky spřízněnosti Demlových s brněnským stavitelem Františkem Hrdinou. Ten projektoval také brněnský Palác Alfa, ve kterém rodina Jaroslava Sladkého zprvu bydlela.

„Deml měl takovou vlastnost, že když mu někdo dal dvacet vajíček, tak se snažil mu dát něco jiného," vzpomíná Sladký. „Měl dost knížek – rozdával knihy. Obdarovaní ty knihy četli. Někteří ale říkali, že to jsou šlaky. Co si z toho kdo vzal, nevím. Pár lidí určitě Demla mělo rádo."