Ke startu se připravuje evropský miniraketoplán IXV

27. leden 2015

Zkušební bezpilotní raketoplán Evropské kosmické agentury (ESA) dostal zelenou ke svému prvnímu suborbitálnímu letu k hranicím vesmíru. 11. února ho vynese do kosmu lehká čtyřstupňová nosná raketa Vega, která odstartuje z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně.

Start byl původně plánován už na léta 2010 až 2013, avšak různé průtahy donutily ESA k postupnému odkládání termínů. Malý kosmický letoun se jmenuje Intermediate eXperimental Vehicle (IXV), tedy „prozatímní experimentální stroj“. Během jeho letu proběhne test řady nových systémů a komponent, zejména nového tepelného štítu, který se skládá z keramického obložení a běžné ablativní tepelné ochrany, tj. takové, která průběžně odlétává po malých kouscích. Let bude monitorovat více než 300 senzorů a přítomny budou také různé kamery. Stroj nemá křídla jako normální kosmický raketoplán, avšak jeho tvar v pásmu atmosféry přesto vybudí aerodynamický vztlak, který je nutný pro lehce klouzavý let. Na zádi stroje jsou umístěny dvě poměrně velké manévrovací směrové klapky a jeho let a sestup budou také řídit manévrovací raketové motorky.

Jednou z posledních fází předstartovní přípravy bylo právě plnění systému manévrovacích motorků stroje pohonnou látkou, v tomto případě hydrazinem. Kosmický letoun IXV pro agenturu ESA vyvinula soukromá společnost Thales Alenia Space. Účelem projektu je “v malém” vyzkoušet různé nové systémy, technologie a mechanismy, nutné pro automatický návrat kosmického letounu z oběžné dráhy na Zem. Později chce totiž ESA na podobné bázi provozovat větší kosmický letoun, který bude sloužit k dopravě nákladů nebo posádky mezi Zemí a oběžnou drahou. Na Zemi by pak budoucí evropský kosmický letoun přistával stejně jako běžné letadlo, na letištní přistávací dráze.

11. února vynese miniraketoplán do kosmu lehká čtyřstupňová nosná raketa Vega, která odstartuje z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně

Během zkušebního letu nejdříve nosná raketa Vega vynese 5 metrů dlouhý letoun o hmotnosti dvě tuny do výšky 320 kilometrů. Odtud se pak stroj dostane samostatně až do výšky 420 kilometrů. Nedosáhne ovšem první kosmické rychlosti ani oběžné dráhy a pomalu se vrátí zpět do atmosféry - rychlostí asi 7,5 kilometrů za sekundu. Ve finální fázi letu přistane stroj pomocí padáků asi 100 minut po startu na hladině Tichého oceánu. Po přistání se automaticky nafouknou 4 balony, které letoun udrží nad hladinou. Odsud jej následně za asistence potápěčů vyzvedne speciální záchranná loď s jeřábem.

Jednou z posledních fází předstartovní přípravy bylo plnění systému manévrovacích motorků stroje pohonnou látkou hydrazinem

Zdroje: SpaceRef 1, SpaceRef 2, Gizmag, ESA, AstroWatch, NASA spaceflight, Phys.Org, Aerospace Technology, Engineering.com, SpaceflightNow, SpaceFlightInsider

autor: Pavel Vachtl
Spustit audio