Kočkodan Brazzův – sága rodu pokračuje
Chov kočkodanů Brazzových trvá v plzeňské zoo od roku 1981 a dočkal se již čtvrté generace. Důkazem je i nedávno narozená ratolest.
Rok 1981 přinesl plzeňské zoo díky tehdejšímu osamostatnění i nové impulzy v podobě zahájení chovu mnoha druhů zvířat. Byl to například tygr indický, medvěd hnědý, makak lví a také pár kočkodanů Brazzových.
Kočkodani jsou v Zoo Plzeň od té doby chováni nepřetržitě, makakové s malou přestávkou na přelomu let 1993 a 1994. Zatímco makakové se odstěhovali z tropického pavilonu jako poslední středně velcí primáti až v roce 2010 do nových afrických a asijských expozic, kočkodani jsou od roku 1996 v Plzni průkopníky chovu opic mimo klece, na ostrovech se stromy.
Počet postupně chovaných kočkodanů už dosahuje ke čtyřem desítkám, nejnovější mláďata nesou ve 4. generaci stále krev prvního, již nežijícího samečka jménem Ťulda. Tento matador, který prožil v Plzni 29 let, přežil o 9 let svoji partnerku Mamku a v druhé polovině života žil s krásnou samicí Beruškou. Současný chovný samec Keelar (*1998) pochází z Francie a žije se samičkou Koki na ostrově v sousedství gueréz angolských, s nimiž odděleně sdílí společný pavilonek. Chovná samice Koki (*5.5.2005 Plzeň) je dcerou již odcestovavší polské Uly a místního odchovance samečka Prcka, tím vnučkou zakladatele plzeňského chovu Ťuldy. Její mláďata jsou jeho pravnuky.
Chovný pár má nyní při sobě 3 své ratolesti - nejstarší Kuky, potom samečka Mirdu (16. 2. 2012) a nejčerstvější mládě, nejspíše samičku, z 21. 9. 2012.
Plzeňská zoo se stává nejúspěšnější tuzemskou zoo v chovu těchto kočkodanů, množí je pravidelně od počátku 90. let. Před 20 lety je mělo 7 zoo, nyní už jen 2 – kromě plzeňské také zoo v Ústí nad Labem. Kvůli jejich zvyku žít v páru se plzeňské zahradě nepodařilo sestavit velkou rodinu s více nepříbuznými samicemi.
Kočkodan Brazzův je statná africká pralesní opice, zdržuje se často při zemi, kde i sbírá potravu. Je také jediným druhem svého rodu, který vytváří pevné páry samce a samic. Své teritorium označuje slinami a pachovými výměšky, ale vetřelcům se přitom spíše vyhýbá, než aby jim čelil. Oranžové a bílé skvrny na jejich obličeji slouží k optické komunikaci a tento kočkodan se dorozumívá i hlubokými dunivými zvuky. Je pro ně vedena Evropská plemenná kniha ESB.