Kolik vody přiváděly akvadukty do Říma?
S odstupem bezmála dvou tisíciletí změřili vědci průtok vody antickým akvaduktem, který zásoboval metropoli Římského impéria.
Řím byl žíznivé město. Potřeboval spoustu vody nejen na uhašení žízně a hygienu svých obyvatel, ale také do fontán, veřejných lázní a záchodů, k pohánění mlýnů, pro těžbu nerostů nebo k údržbě zahrad a parků. Místní zdroje nestačily a Římané přiváděli vodu do města akvadukty.
První římský akvadukt napájel kašnu na dobytčím trhu. Ve 3. století n. l. už Řím zásobovalo vodou jedenáct takových staveb. Historikové ale už dlouho vedou spory o to, kolik vody akvadukty do Říma přiváděly. Přitom by se mohlo zdát, že máme k dispozici přesné údaje. Dochoval se spis De aquae urbis Romae, jehož autorem je Sextus Julius Frontinus. Ten sloužil jako curator aquarum čili inspektor akvaduktů. Kdo by měl mít lepší přehled o vodě v Římě než muž, který byl za zásobování města touto životadárnou tekutinou zodpovědný?
Nesrovnalosti v evidenci už tehdy
Jenže Frontinův spis obsahuje celou řadu nepřesností a chyb a na mnoha místech si protiřečí. Sám curator aquarum si byl těchto nedostatků vědom. Dnes se měří spotřeba vody průtokoměrem v každé domácnosti. V antickém Římě ale neměli k přesnému stanovení průtoku vody akvaduktem spolehlivé prostředky. Frontinus navíc připouští, že rozpory v údajích padají na vrub také podvodům při evidenci na úřadech a krádežím životadárné tekutiny.
Tým vedený americkým geologem Brucem Foukem z University of Illinois nyní přichází s měřením průtoku vody jedním z římských akvaduktů. Vědci si k tomu vybrali Anio Novus, který začal stavět v roce 38 n. l. císař Caligula a dokončen byl v roce 52 n. l. za vlády císaře Claudia. Stavba dlouhá 87 kilometrů přiváděla vodu z řeky Aniene, kterou Římané nazývali Anio. Vodu poháněla jen zemská gravitace díky tomu, že akvadukt začínal v nadmořské výšce 400 metrů a průměrným sklonem 0,4 % klesal až do Říma na úroveň 70 metrů nad mořskou hladinou. Akvadukt nesl přízvisko Novus čili „nový“, aby se odlišil od akvaduktu Anio Vetus přivádějícího do Říma vodu rovněž z řeky Aniene, ale zbudovaného už v letech 272 až 269 př. n. l.
O množství vody vypovídá usazený travertin
Fouke a jeho spolupracovníci využili toho, že voda přicházející z Apenin obsahovala vápník, který se v korytu akvaduktu srážel a usazoval ve formě travertinu. Fouke prozkoumal travertinové usazeniny v dobře zachovalé části akvaduktu, která už přiváděla vodu do ulic Říma, a došel k názoru, že koryto akvaduktu bylo po drtivou většinu času plné. Dodávalo do římské metropole každou sekundu 1,4 kubických metrů vody.
Z historických pramenů a na základě přibližných odhadů se vědci domnívali, že akvadukt zásoboval Řím přeci jen vydatněji. Jak ale uvádějí Fouke a jeho kolegové ve studii publikované ve vědeckém časopise Journal of Archaeological Science, předchozí odhady nebraly v potaz změny sklonu akvaduktu. Ty měly velký vliv na rychlost proudění vody korytem akvaduktu. V pozvolných a strmých pasážích akvaduktu mohl činit rozdíl v rychlosti toku vody i 1 metr za sekundu.
„Bez ohledu na to, jak velký průtok vody akvaduktu přisoudíme, panuje mezi vědci jednoznačná shoda, že tyto akvadukty byly pilířem infrastruktury, jež dovolila velkoplošnou urbanizaci. S tímto spolehlivým zdrojem vody se mohl počet obyvatel Říma zvýšit během prvního století našeho letopočtu z 600 tisíc na milion,“ konstatuje Bruce Fouke.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
