Konflikt v Sýrii pohledem zevnitř

Prvním náznakem se staly výzvy k protestům proti vládě na sociálních sítích, ale jakoby se jednalo pouze o planý poplach či varování. Mojí syrští známí tvrdili, že pokud padne režim v Egyptě, zákonitě musí padnout i v Sýrii. Ale necítili se připraveni vyrazit masově do ulic, až moc dobře si byli vědomi síly syrských bezpečnostních složek. Jenže pak přece jen byla jiskra revoluce zažehnuta ve městě Daraá na jihu Sýrie. Úspěch revolucí v Tunisu či Egyptu dodal protestujícím Syřanům odvahu, kterou nedokázali najít po dlouhé roky. Nad počátkem revoluce se nastává otázka, zda jí někdo nepomohl zvenčí, protože konflikt začal a pokračoval v pohraničních oblastech, kde je prostupnost hranice poměrně vysoká a kam se mohly lehce propašovat zbraně, které pak byly použity v boji proti režimu. Teorií, jak a proč všechno začalo a kdo měl v celé věci prsty, je nespočet. Syrská vláda viní ze všeho světové a regionální mocnosti a jejich tajné služby, zatímco demonstranti a opoziční skupiny zase syrské bezpečnostní složky, jejichž praktiky byly nechvalně známy.

Široká škála problémů

Dlouhou dobu trvající konflikt se odehrává na více úrovních - domácí a zahraniční, politické, bezpečnostní, sociální a nakonec i náboženské. Za poslední dvě až tři desetiletí se syrská populace prudce zvýšila a v současné době ji tvoří hlavně mladí lidé, kteří mají problém najít adekvátní zaměstnání. Jenže pracovních příležitostí bylo jako šafránu a mnohdy finanční ohodnocení bylo poměrně nízké. Kdo mohl, vycestoval za prací do zahraničí. Kdo zůstal, čekal ho tvrdý boj na trhu práce. Z důvodu častého konzervativního stylu života rodiny bylo dalším z jejich problémů navazování vztahů a neuspokojení citových potřeb. Mladí Syřané strádali na více místech a svůj volný čas trávili na internetu, kde se na sociálních sítích mohli daleko více odvázat. S trochou nadsázky se dá i říct, že demonstrace vůči režimu daly jejich životu nový smysl a energii a tento boj zároveň skrytě prezentuje odpor vůči zastaralým zvyklostem společnosti.

Protesty pro Bašáru Asadovi trvají už více jak rok|foto: Creative Commons Attribution 2.0 Generic, FreedomHouse 2

I když se ve společnosti vyprofilovala skupina opozičních aktivistů, demonstrantů a odpůrců současného režimu v Sýrii, našli se zde i mladí lidé, kteří se rozhodli bojovat za reformy a lepší budoucnost Sýrie pod taktovkou nynějšího prezidenta Bašára Asada. Třetí početnou skupinu tvoří aktivisti, kteří si přejí hlavně zastavit násilí a hledat rozumné řešení. Jak je vidět, jedni chodí do ulic protestovat a mnohokrát i riskovat své životy, jiní se zase angažují v různých společenských a dobročinných spolcích, scházejí se, aby diskutovali o současných problémech, připravují propagační a informační kampaně. Ať už stojí na jakékoli straně barikády, všem jde především o lepší budoucnost v Sýrii. Současnost je však děsivá a nejeden Syřan se bojí, že budoucnost se stane ještě horší.

Náboženská ruleta

Revoluce v Sýrii dostala i náboženský charakter, když se zejména mluví nepřátelství mezi většinovými sunnity a vládnoucími alawity, odnoží šíitské větve islámu. Opravdovým důvodem ale náboženství není. Za posledních šest let jsem měl možnost poznat nespočet Syřanů, ale nesetkal jsem s averzí mezi jednotlivými náboženskými skupinami. Syřané byli v mých očích poměrně tolerantní společností. Například v občanském průkazu je vynechán údaj o náboženské příslušnosti, což většině vyhovuje i z toho důvodu, že se někteří ani necítí být věřícími. Role náboženství v tomto konfliktu vnímána především vzdělanými občany za velkou chybu. K nim se řadí hlavně křesťané, jenž se spíše řadí do neutrální role či stojí na straně vlády, protože má obavy z konzervativního islámu, se kterým se Sýrie potýkala na konci 70. a začátku 80. let. Během demonstrací za poslední rok a půl se postupně kladl důraz na důležitost sunnitského islámu. I proto režim tvrdí, že vede boj proti salafistům, ultrakonzervativní a militantní skupině islamistů, a teroristickým skupinám s napojením na al-Káidu. Takovouto teorii ale syrští odpůrci režimu odmítají.

Zničené město Homs|foto: Creative Commons Attribution 2.0 Generic, Freedom House

Komplikace s nepokoji spojené

S přibývajícím časem rostl počet obětí, jak mezi demonstranty, tak i vojáky. Znepřátelené strany se od počátku konfliktu navzájem obviňují ze šíření násilí, avšak nejvíce postiženými jsou řadoví občané. Jedním z problémů jsou časté a početné vládní check-pointy na důležitých komunikacích, kde bývají armádou legitimováni hlavně muži. Tím se doprava zdržuje a komplikuje. Přerušování dodávek elektrického proudu, vody a občasné krize na trhu s propan-butanovými láhvemi, topným olejem či pohonnými hmotami poznamenávají životy Syřanů daleko více. Mohlo by se zdát, že syrská vláda tuto krizi uměle vyvolává, aby si obyvatelé uvědomili, že pokud budou pokračovat v protestech, tak se budou mít špatně. Svou vinu na krizi mají ale i rebelové, kteří se nezdráhají vyhodit do povětří část ropovodu, používají plynové láhve jako bomby při útocích na strategické cíle nebo se usadí v městských čtvrtích, které nakonec vláda odřízne od energií. Podíl na krizi mají také západní státy, které proti Sýrii schválily sankce, které ochromují život zejména obyčejných lidí, nikoli mocipánů.

Exemplární případ, jak se některá místa či města dostanou do vřavy bitev mezi povstalci a vládními vojáky, bylo vidět během letošního července v Damašku nebo v obchodní metropoli na severu Sýrie Aleppu. Taktikou rebelů bylo podniknout útok na vládní cíle, následně se stáhnout do určité městské čtvrti a schovat se mezi civilisty. Armáda pak následně čtvrť obklíčila a vyzvala civilisty, aby místo opustili. Kdo neuposlechl, byl odpovědný sám za svůj osud. Mnozí z civilistů zůstávali doma i z důvodu, aby chránili svůj majetek před zloději a rabováním. Bohužel, mnohým se toto rozhodnutí stalo osudným. Z chování znepřátelených stran vyplynulo, že rebelové mohli používat civilisty jako lidské štíty a naopak armáda si plnila úkoly bez zřetele na následky. Jakoby si řekla „když se kácí les, létají třísky“. Mírové protesty a demonstrace za svobodu a lidská práva se změnily v totální chaos, ve kterém hraje jednu z hlavních rolí i šíření dezinformací sdělovacími prostředky.

Nelze se divit, že Syřané pak z obav před rostoucím násilím a chaosem prchají jak ze samotných měst, tak i ze země. Nejen do okolních států přišly statisíce lidí, ať už se statusem uprchlíka či dočasného návštěvníka. Mnozí Syřané se cítí zklamaní, když si vzpomenou, jak byli v Sýrii přijati palestinští uprchlíci po roce 1948, Iráčané během americké invaze do Iráku v roce 2003 nebo Libanonci během letní války mezi Izraelem a Libanonem v roce 2006 a oni sami se nyní vnímají sami sebe jako nezvaného hosta.