Koukalová: Nejhezčí moment kariéry, neumím si představit větší dojetí
Každý jí chtěl pogratulovat, každý si s Gabrielou Koukalovou chtěl aspoň plácnout. Slavnostním ceremoniálu v Novém Městě se o vítězku závodu s hromadným startem strhla mela i mezi novináři. Jako první se přišla podělit o dojmy k mikrofonu Českého rozhlasu.
Gabrielo, jaké to je slavit před tolika tisíci fanoušky?
Je to nejhezčí moment mé kariéry. Říkám si, jestli je vůbec něco víc. Jestli mě to vůbec láká jet na olympiádu, protože si neumím představit větší dojetí.
Jaké byly vaše pocity v posledním kole? Zdálo se, že to bude mezi vámi a Dorotheou Wiererovou.
Dávala jsem si ve čtvrtém kole malou rezervu pro případ, že by se náhodou podařilo střílet bezchybně, abych měla síly do posledního kola. Když jsem slyšela, že je to 6 vteřin, ani ve snu by mě nenapadlo, že bych to mohla udržet, to je hrozně malý kousek.
Až na posledním kopci jsem viděla, že mám ještě pár metrů náskok, tak jsem věřila, že už to udržím. Těch posledních 300 metrů bylo prostě nádherných.
Cítila jste se dnes silná?
Ráno jsem přišla do buňky a cítila jsem se ve vynikající formě tak na procházku. A Eva Puskarčíková řekla: ‚Takovéhle kecy má vždycky, když pak vyhraje.‘ Zasmála jsem se tomu a šla jsem na start. Byla jsem překvapená, že jedu a vůbec mě to nebolí.
Ukázalo se, že když dobře zastřílíte, můžete myslet na nejvyšší umístění? Běžeckou formu tu máte náramnou.
Cítila jsem se výborně. Od olympiády si nepamatuju, že bych se cítila líp. Myslím, že fyzicky to předčilo i třeba minulý rok. Doufám, že se podaří udržet stabilnější střelbu, abychom takovéhle výsledky mohli s našimi fanoušky zažívat častěji.
Tlak musel být obrovský, sledovala vás velká část země, spadlo to z vás teď?
Zlatá tečka na závěr. Koukalová vyhrála závod s hromadným startem
Číst článek
Teprve mi to začíná docházet. Když jsem v cílové rovince viděla manžela a rodinu, tak mi začalo docházet, co se podařilo. Doufám, že je to krásný dárek pro všechny fanoušky, kteří se nás rozhodli přijet podpořit a nenechali nás v tom.
Tohle je nejvíc, co jsem jim mohla dát. Stálo mě to veškeré síly a doufám, že jsou všichni nadšení a odnesli si odtud nezapomenutelné zážitky stejně jako mi závoďáci.
Dala lidem nejkrásnější dárek k Vánocům! pic.twitter.com/A49qGJP2V4
— Jan Kodet (@johann_kodet) 18 December 2016
Co rodiče?
Oba byli hrozně hrdí. Viděla jsem, že mamka měla na krajíčku, což je u ní co říct. Ona byla vždycky taková emočně plochá. Nedávala city moc najevo. Moc bych chtěla poděkovat rodičům, že i přes bouřlivé období se mě snažili udržet u sportu. Díky nim, Ondrovi Rybářovi a všem, co nás podporují, tu dnes můžeme být se všemi těmi lidmi.
Už jste se někdy předtím halila do české vlajky?
Ještě nikdy. Měla jsem sen, že se mi jednou podaří třeba vyhrát MS. Že bych se do ní zabalila a slyšela národní hymnu. Dnes jsou mi všechny závody ukradené, protože to, co tu předvedli lidi, bylo víc než nějaké MS. Někdo mi jí podal, ani nevím, kdo to byl.
Možná to bylo naposledy před lidmi tady.
Nabízí se to… Ale člověk nikdy neví. Hodně se pojí s výsledky. Chtěla bych se rozhodovat podle toho, jestli to půjde. Ale nahlodalo mě to. Bylo to tak hezké, že bych to chtěla zažít.
