Křesťané v Sýrii na Květnou neděli nezapomínají. Pro děti je to den, kdy se mohou bavit

V Sýrii se už přes pět let bojuje a kdysi krásná země se den za dnem mění v ruiny. Přesto většina obyvatel v této blízkovýchodní zemi zůstala, přestože na 12 milionů lidí přišlo o střechu nad hlavou. Jen v metropoli Damašku tak žijí 4 miliony takzvaných vnitřních uprchlíků. Jsou mezi nimi i pravoslavní křesťané, kteří právě dnes slaví Květnou neděli. A učitelky jedné z tamních školek se na ni s dětmi dlouho připravovaly, válka, neválka.

Skupinka patnácti dětí s pestrobarevnými mávátky v rukou pozorně sleduje, co jim dvě učitelky ukazují. Některé s rozzářenými obličeji, jiné stále trochu zaražené. Jak ale začne hrát hudba, nechávají se strhnout všechny.

Krok doprava, dva kroky doleva, otočit, vyskočit, mávat. A ještě jednou a teď všichni dokola! A hlavně se smát.

„Jsme tu proto, abychom rozzářily tváře všech těchto kluků a holek. Jsme nadšené, když se nám to podaří, když, obrazně řečeno, namalujeme úsměv na ty jejich tvářičky. Víte, venku zuří válka a my ženy nemůžeme bojovat, jako muži. Ale co můžeme, a také děláme, je, že rozdáváme radost. Snažíme se, aby kolem sebe viděly i hezké věci, aby se cítily šťastné a v bezpečí. A pokud se nám to podaří, tak nás to naplní opravdovým štěstím,“ vysvětluje.

Čtěte také

Ano, přesně jak paní učitelka Hala Polo říká, děti nesmí zažívat jen hrůzy, které jsou tam, za oknem, kterým do suterénní školky v Damašku všudypřítomné. „Chceme žít plnohodnotný život. Nepřivedli jsme na svět naše dítě proto, aby vyrůstalo ve válce, obklopené jen utrpením. Jsme rádi, že tady si může hrát, že může být šťastné a že se vidí a slyší také něco jiného než střelbu a krev,“ svěřuje se mi třicetiletý Eliáš pocházející z Aleppa, jehož šestiletá holčička teď ostošest skáče na gumové podlaze.

Nesmyslné zabíjení musí zkončit

Ještě před chvílí přitom měla slzy v očích. „Květnou neděli už pochopitelně neslavíme tak, jako tomu bylo před pěti, šesti lety, tedy před válkou. Přesto se scházíme, děti jdou v průvodu se svíčkami v rukou. Je to samozřejmě o víře, ale dnes mnohem více o dětech,“ říká.

A právě svíčky si děti samy zdobí ve vedlejší místnosti. Maminka s dcerou vybírají, čím ozdobí bílou, asi 40 cm vysokou čtyřhrannou svíčku. Jestli k ní přidají motýla na špejli, domeček, vajíčka nebo včelku. A pak ještě nějakou stuhu, vše je tu v různých barvách. No a pak stačí přiložit, přivázat a vzhůru do průvodu, kterým si připomínají slavný vjezd Ježíše do Jeruzaléma.

Jsme tu proto, abychom rozzářily tváře všech těchto kluků a holek, říkají učitelky

Pro děti je ale Květná neděle hlavně dnem, kdy se mohou bavit, spolu si hrát a třeba se dočkají i nějakých pamlsků. Dočkat se proto nemohla ani osmiletá Lela.

Čtěte také

A stejně jako ona mají i ostatní syrské děti své sny, nejprve však musí skončit to nesmyslné zabíjení. Například Lela chce být doktorkou a její kamarádka taky. Teď je však zajímá něco jiného. A není divu, na tanečním parketu je totiž už zase živo. Je přeci Květná neděle.

autor: mir
Spustit audio