Křižíkovo podnikání, kropicí vozy nebo první „koňka". Zajímavosti o tramvajích v Praze

25. červenec 2016

Tramvajová doprava funguje v Praze už od 70. let 19. století. Samozřejmě, její podoba se za tu dobu hodně změnila. Právě proto může být zajímavé zjistit, jaké tramvajové vozy jezdily v Praze třeba na přelomu 19. a 20. století a za první republiky. Nebo co kdysi obnášela práce profesí spojených s tímto druhem dopravy. Různé zajímavosti z historie našeho hlavního města v krátkých rozhovorech prozradil Pavel Fojtík, vedoucí Archivu pražského Dopravního podniku. O tramvajích jsme si s ním povídali v sedmi dílech seriálu Prahou křížem krážem.

Ze všeho nejdřív vozila Pražany koněspřežná tramvaj. A to od 70. let 19. století. První trať propojovala tehdy samostatný Karlín s Prahou. Končila na Ferdinandově (dnešní Národní) třídě před rozestavěným Národním divadlem. Tramvajová síť se v Praze začala rychle rozšiřovat v 80. letech předminulého století.

Zásadní průlom přišel s Františkem Křižíkem. „Přál si, aby se elektřina uplatnila také v dopravě, a proto sledoval trendy v zahraničí,“ vysvětluje Pavel Fojtík. Křižík se svou první elektrickou dráhou pochlubil při Jubilejní zemské výstavě v roce 1891. „Vedla od Letenského zámečku Oveneckou ulicí ke vchodu do Královské obory. Její provoz ale skončil v roce 1900, protože byl ztrátový.“

Pavel Fojtík připomíná, že Křižík založil také Elektrickou dráhu Praha-Libeň – Vysočany. Jezdily na ní vozy s uzavřeným oddílem pro cestující. Ti ale z dnešního pohledu velký komfort neměli: „Byly tam dřevěné lavice, což odpovídalo tehdejšímu trendu nejen v Praze.“ Řidiči stáli na otevřené plošině, a to za deště nebo prudkého větru určitě nebylo nic příjemného. V roce 1900 se Křižíkova firma stala akciovou společností. Ještě před první světovou válkou se tramvajová doprava v Praze dostala do rukou města.

První republika

„Podoba tramvají zůstávala dlouhá léta stejná. Šlo o obousměrné motorové vozy, které táhly vlečné vozy. Dalo se do nich libovolně nastupovat. Tehdy byl levostranný provoz, takže vlevo zůstávaly dveře za jízdy trvale otevřené,“ ohlíží se do minulosti Pavel Fojtík, vedoucí Archivu Dopravního podniku hlavního města Prahy. Přelomové bylo zavedení tramvají přezdívaných ponorky. „Měly za jízdy uzavřené dveře. Byl oddělen výstup a nástup. Cestující musel projít kolem stanoviště průvodčího a koupit si jízdenku. Uzavřenost vozu během jízdy měla za následek pojmenování ponorka,“ dodává Pavel Fojtík.

Logo|foto:Český rozhlas

Méně známé tramvaje

Ne všechny tramvaje ale sloužily k běžné přepravě cestujících. Třeba za první světové války vyjely do pražských ulic sanitní tramvaje. „Byly to jen lehce upravené motorové vozy, ze kterých se demontovala okna. A tak bylo možné dovnitř napříč vozem umístit nosítka s raněnými nebo nemocnými vojáky. Prostor zakrývala bílá plachta s červeným křížem. Sanitní tramvaje rozvážely vojáky do pražských nemocnic a lazaretů,“ vypráví Pavel Fojtík.

V meziválečném období po Praze jezdily motorové kropicí tramvaje. V létě kropily ulice a v zimě se na ně namontovaly velké radlice a odklízely z kolejí sníh.

V seriálu Prahou křížem krážem nám Pavel Fojtík přiblížil také působení žen v profesi řidiček tramvají nebo průvodčích. Povídali jsme si o tom, jak v Praze fungovaly vozy řady T nebo jak měla vzniknout podpovrchová tramvajová síť. Poslechněte si všechny díly v našem archivu.