Kvalita literatury faktu je v osobě autora, tvrdí historik a spisovatel Jan Halada
Literatura faktu zpracovává historii i současnost. Do jaké míry je informačním médiem, a jak naopak může zkreslit povědomí čtenářů o historických událostech? Hostem Magazínu Leonardo byl historik, novinář, redaktor a spisovatel, autor knih literatury faktu Jan Halada z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
„Literatura faktu se stále drží na druhém místě v žebříčku čtenosti,“ uvedl znalec. „Někteří hledají stopy žánru už v antické literatuře, ale ta má kořeny v podstatě před 2. světovou válkou. Až po ní se objevuje fenomén masového čtenáře, a literatura faktu získává na významu.“
V 60. letech se literatura faktu odděluje od vědecko-populární a populárně-naučné literatury, a získává své samostatné místo. „I u nás se okolo roku 1968 etablují edice, které potom v 70. a 80. letech mají své místo, a existují v jiné podobě i po roce 1989.“
Autory literatury faktu jsou nejen historikové, ale i vědci a publicisté. „Historická literatura musí být jiným způsobem dokumentována a ověřena, ale i historikové už dnes píší příběhy. Ale tu dynamiku děje a ostatní prvky nemůže jen čistě historické dílo splnit. Historik, když napíše něco v populárnější podobě a formě, tak už píše literaturu faktu.“
Hranice žánru ale nejsou ostré a škála autorů je také široká. „Když si vezmete v českém prostředí známé autory Miroslava Ivanova a Vojtěcha Zamarovského, tak to jsou dva odlišné přístupy, a to vnímají i čtenáři.“
„Vojtěch Zamarovský říká, že se musí autor literatury faktu stroze a přísně držet faktů a nesmí si nic vymýšlet, fabulovat, přidávat. Miroslav Ivanov ale přináší něco jiného: říká, že se na látku musí očima podívat a srdcem ji ohmatat. Rozhodující ale je, jak to vnímají čtenáři, posluchači a diváci.“
Do jaké míry může literatura faktu sloužit jako informační médium? „V případě historických událostí je může čtenáři přiblížit ve formě, která je mu blízká. Tedy ne jen stroze historickým způsobem, ale třeba jiným zřetězením fakt může událost podat zajímavě.“
„Literatura faktu má obrovskou výhodu, že ke zpracovávanému tématu přistupuje s odstupem, a zbaví se toho, co může mít ideologický nádech nebo co čtenáře znejistí a fakta mu může podat lživým způsobem.“
Záleží ale vždy na odpovědnosti a serióznosti autorů. „Protože mohou některá témata jistým způsobem zkreslovat nebo je interpretovat tak, že se zpronevěřují verifikovatelnosti a pravdivosti.“
To mohou třeba dělat i tím, že jen řadí fakta jiným způsobem. „Když se podíváte, jak třeba o bitvě o Stalingrad píše Angličan, Francouz nebo Rus, tak zjistíte určité odlišnosti dané historicky a kulturně. Ale běda, když se někdo odchyluje od faktografie, od popisu, který je naprosto jasně zjistitelný.“
„Kvalita literatury faktu je v osobě autora. Čtenář, divák nebo posluchač mu věří, nikdy ho nezklamal a ví, že ho nepodvede,“ konstatoval Jan Halada.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
