Květnový časopis Vesmír
Přinášíme vám výběr zajímavých témat, která na vás čekají v novém čísle časopisu Vesmír.
Ondřej Vrtiška v úvodníku květnového čísla prozradí, že: Vesmír se rozpíná
S radostí oznamujeme spuštění nové podoby internetových stránek www.vesmir.cz, které nyní nabízejí kromě archivu tištěné verze také volně přístupný původní obsah. Přehledné grafické zpracování umožňuje probírat se publikovanými materiály na monitoru počítače, v tabletech i chytrých telefonech. Prioritou nového webu není zpravodajství z vědy zaměřené na rychlost a kvantitu. Novinky nás zajímají jen tehdy, přinášejí-li něco skutečně významného či pozoruhodného, případně jsou-li jinde natolik dezinterpretovány, že pocítíme potřebu korektivu. Důraz klademe na publicistiku věnovanou tématům, jejichž důležitost a zajímavost neumírá se západem slunce. Nechceme s ostatními zdroji soupeřit v rychlosti a množství, ale v kvalitě.
Vědci a domorodci aneb dvacet let v pralesích Nové Guineje
Tropický biolog a entomolog Vojtěch Novotný v rozhovor s Evou Bobůrkovou kromě jiného líčí, jak se za posledních dvacet let proměnila novoguinejská společnost, proslavená dříve hlavně lidožroutstvím a kmenovými válkami.
„Úžasná fragmentace země představuje jistou výhodu. Hovoří se 750 jazyky, takže se nikdo nedomluví s nikým a politické i kriminální struktury jsou roztříštěné. Nevznikají tak nekonečně vládnoucí strany či rodinné klany, ani mafie operující na širokém území. Pro demokracii a správu státu má rozdrobenost populace mezi mnoho kmenů, z nichž žádný není dominantní, zjevné výhody.“
Sedmimilionová populace Papuy-Nové Guineje je opulentně, snad až nesmyslně kulturně rozmanitá, neboť hovoří 750 jazyky; tomu vůbec nejrozšířenějšímu rozumí jen pět procent obyvatelstva. Taková nepraktická rozmanitost vznikla díky historické neschopnosti Novoguinejců volně cestovat po své vlastní zemi, a to díky nepřátelským sousedům v době kmenových válek. Dnes tato diverzita sice fascinuje jazykovědce, ale z hlediska fungování moderního světa jde o neudržitelný luxus, ohrožovaný nejvíce právě mobilním telefonem.
Zombie sýkorky
Jsou sýkorky nevinní ptáčkové, nebo rafinovaní zabijáci? Peter Mikula v článku přibližuje brutální počínání sýkorek, které si bez skrupulí troufnou na jiné (i větší) ptáky či netopýry.
„Znie to až neuveriteľne, ale tieto drobné vtáčatá dokážu zabíjať a požierať menšie druhy netopierov s noblesou pravého zombie – obeti rozďobú lebku a vyžerú z nej mozog. Telo nechávajú zvyčajne bez povšimnutia.“
„Vražedné útoky sýkoriek sa neviažu len na zimu alebo obdobia hladu. J. A. G. Barnes opísal dva či tri prípady, keď sýkorka bielolíca napadla a zabila muchárika černohlavého (Ficedula hypoleuca), pričom situácie boli až nápadne podobné spomínaným napadnutiam netopierov a malých spevavcov. Doslova píše, že jedince muchárikov našli „mŕtve s rozbitou lebkou vo vyvesených budkách obsadených sýkorkami veľkými“. Opisuje aj útoky sýkoriek na vtáky chytené do pasce alebo siete. Ďalší autor spozoroval sýkorku veľkú ako odnáša telo králička zlatohlavého (Regulus regulus) patriaceho medzi naše najmenšie spevavce (váži len asi 5 g). Vtáčik bol opäť zabitý úderom do zadnej časti lebky, oči mal vykľuté a lebku rozbitú.“
Jak zničit ničivku… (aneb Leishmanióza: opomíjená nemoc na postupu)
O jedné z nejopomíjenějších chorob – leishmanióze – píší autoři Jovana Sádlová a Jan Votýpka. Podle údajů WHO je přitom ročně hlášeno 1,3 milionu nových pacientů a celosvětově trpí leishmaniózou přibližně dvanáct milionů lidí, z nichž nejméně 40 tisíc každoročně zemře. Jdou vůbec zničit ničivky, parazitičtí prvoci, kteří způsobují toto onemocnění?
O chorobě samotné, o tom, v jakých zemích a především jak parazitologové studují exotická infekční onemocnění, si můžete přečíst v květnovém Vesmíru. Vychází tento týden.
Když milenky s manželkami táhnou za jeden provaz
aneb Redukce genomů u bakteriálních endosymbiontů hmyzu
O bakteriích žijících v symbióze s hmyzem píše Josef Lhotský.
„I hmyz ale umí chytit takzvaně druhou mízu, přestože v jeho podání jde o milenky jaksi bezpohlavní, neboť jak známo, bakterie žádné pohlaví nemají. Navzdory tomu je podobně jako u milenek působení sekundárních symbiotických bakterií na hostitelský organismus daleko nevyzpytatelnější (podobný příměr však poněkud kulhá, neboť milenky s manželkami málokdy obývají stejnou obytnou plochu). Vzhledem k tomu, že vztah je evolučně relativně mladý, oba partneři spolu hrají hry v takových případech obvyklé: kdo s koho, kdo co komu a za co. Výsledkem je, že fakultativní symbionté se pohybují na široké škále vzájemných vztahů od mutualismu přes manipulaci s reprodukcí hostitele až po čistý parazitismus.“
Virtuální evoluce
Stručný přehled úspěchů i nezdarů na poli simulování evoluce předkládá Jan Toman
Co má společného půda Staronové synagogy na Starém Městě pražském, rozkladem páchnoucí laboratoř Victora Frankensteina a nejtemnější kouty naší mysli? Na to, abychom viděli, že lidská posedlost vytvořením umělého života trvá odpradávna, ani nemusíme povolávat bájného golema.
V polovině druhého desetiletí století jednadvacátého nás nepřekvapí, že lze s většími či menšími obtížemi simulovat téměř jakoukoli stránku fungování živých organismů a jejich společenstev prostřednictvím počítačových modelů. Už méně očividné však je, že takto můžeme simulovat také dost možná nejvýznamnější vlastnost života – evoluci. Přestože je problematika umělého života mimořádně zajímavá ze všech úhlů pohledu, právě evoluční oblast bývá často opomíjená. Neprávem. Historie pokusů o simulaci evoluce je poučná, vzrušující a zdaleka neřekla své poslední slovo.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
