Kyberšikana v práci
Kyberšikana je na pracovištích stejně častá jako šikanování tváří v tvář. Vyplývá to z průzkumu britských vědců.
Kyberšikana bývá definována jako druh šikany, který využívá elektronická zařízení, např. počítače napojené na internet a mobilní telefony. Pronásledování a týrání na dálku může zahrnovat posílání e-mailů a sms stejně jako zveřejnění ponižujících fotografií či videí nebo napadání oběti prostřednictvím sociálních sítí. Výzkum se zaměřuje především na teenagery a školní prostředí, ale kyberšikana se vyskytuje i u starších věkových skupin. Výzkumníci z Nottinghamské a Sheffieldské univerzity zjistili, že na pracovištích je rozšířená stejně jako „tradiční“ šikana.
Studie se zúčastnilo 320 respondentů. Vědci jim dali seznam toho, co se dá považovat za šikanu – například pomlouvání nebo ponižování – a ptali se jich, jestli a jak často takovému chování čelí online. Osm lidí z deseti uvedlo, že se v průběhu posledního půl roku setkalo alespoň s jednou položkou ze seznamu. Z výsledků také vyplynulo, že 14 až 20 % lidí zažívá kyberšikanu nejméně jednou týdne, což je podobné jako u „tradičního“ šikanování. Dopad na oběti byl předvídatelný: větší mentální stres a nižší pracovní uspokojení. V jednom průzkumu byl tento efekt dokonce silnější než u „tradiční“ šikany.
Ze studie také vyplynulo, že kyberšikana je svědky vnímána jinak než „tradiční“ šikana. Ta působí stres nejen obětem, ale i svědkům šikanování. U kyberšikany to – pravděpodobně kvůli její „distanční“ povaze – neplatí a svědci s oběťmi méně sympatizují. To pak může ovlivnit jejich reakci a to, jestli se rozhodnou zasáhnout.
Zdroj: Science Daily, ESCR
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.