Kyklos Galaktikos předčítají poezii Shabazz Palaces a Phonophaniho severské pohádky

3. říjen 2014

Rituální rap a samplové kompozice skupiny Kyklos Galaktikos, která se vyhýbá žánrovým stereotypům, čerpají inspiraci od experimentální elektroniky přes noise až po vážnou hudbu. Podobně jako mystikové Shabazz Palaces, jejichž EP Of Light zmiňují v dalším díle High Five, vytváří vlastní rapovou mytologii, na niž jsou žánrové škatulky krátké.

Současná sestava Jan Burian, Jaroslav Hrdlička a Johana Matoušková se shodla na všech deskách, přestože mluvčím Kyklos byl jenom Burian.

Soisong – qXn94
Tuhle desku musí člověk poslouchat v kuse. Nedá se to vypnout, nedá se pustit kousíček, musíte si k tomu sednout. Jedná se o projekt jednoho člověka z Coil – nádherná muzika, samply, elektronika. Vůbec nevíš, kam tě to odnese, je to hrozně jemné a přitom překvapivé.

Shabazz Palaces – Of Light
To je, myslím, druhá deska Shabazz, která ukazuje, že rap může být o jiných tématech než jenom politika nebo vlastní ego, že to můžou být i nějaká vnitřní témata a ta muzika může být barvitá. A je v tom poezie, v té muzice i textech.

03220368.jpeg

Roly Porter – Life Cycle Of A Massive Star
Jsou to takové hlukové stěny, ale zároveň je to pořád hodně hudební. Člověk se do toho na začátku ponoří a na konci ho to vyplivne – skvělá noiseová věc.

Phonophani – Kreken
Phonophani je severský týpek, který si vyrábí vlastní nástroje, a ta hudba zní úplně neuvěřitelně živě, i přestože je to z velké části elektronické. Je to úplně jako pohádkový svět. Dělá strašně neobvyklou hudbu, která působí jako nějaká scénografie, vytváří prostory – člověk vidí bytosti, jak odněkud vylézají. Je i krásné se dívat, jak hraje, protože jsou to fakt hezké nástroje.

Gurdjieff, Tsabropoulos – Chants, Hymns and Dances
Poslední věc je stará vážná hudba od Gurdjieffa a ten to ještě dělal společně s jedním Řekem jménem Tsabropoulos. Jsou to jejich sebrané skladby jménem Chants, Hymns and Dances – nádherné čisťoučké věci, většinou jenom klavír, cello. Je to průzračná muzika, přitom vážná. Ze začátku si člověk říká: „Ježíš marja, to je jednoduchý, je to takové jako hudba k Amélii z Montmartru.“ Ale je v tom nádherná čistota a má to hroznou hloubku. Jsou i dost inspirovaní rituálními skladbami nebo tanci různých národů.

autor: Miloš Hroch
Spustit audio