Kytovci znají jedinou chuť - slanou

Chuťové receptory mají důležitější funkci než jen umožnit vychutnání potravy: svého majitele také chrání, aby nepozřel něco toxického. Většina savců má funkční geny receptorů pro pět základních chutí: slanou, sladkou, kyselou, hořkou a chuť syrového masa neboli umami. Někteří z nich během evoluce o funkční receptor pro určitou chuť přišli, protože jej nepotřebují. Příkladem jsou výhradně masožravé kočkovité šelmy, které nevnímají sladkou chuť. V roce 2012 však genetikové z Monellova centra pro studium chemických smyslů objevili jednu nápadnou výjimku. Delfín skákavý (Tursiops truncatus) má funkční geny pro jeden jediný receptor, který vnímá slanou chuť. Všechny ostatní během své evoluce ztratil. Je vcelku logické, že ani delfín nepotřebuje vnímat sladkou chuť, ale například ztráta funkčního receptoru pro hořkou chuť je dost nečekaná vzhledem k tomu, že hořká chuť je typická pro látky s toxickými účinky.

Na dva roky starý objev nyní navázal tým výzkumníků z Číny a Velké Británie, které zajímalo, jaké "chutě" mají či nemají ostatní kytovci. V rámci své studie analyzovali geny pro chuťové receptory u dvanácti různých druhů kytovců ze dvou hlavních linií: kosticovců (podřád Mysticeti) jako je velryba grónská či keporkak, kteří filtrují z vody drobnou potravu, a ozubených (podřád Odontoceti), kteří se živí rybami, hlavonožci či jinými mořskými savci. Jejich příkladem může být delfín, vorvaň nebo kosatka dravá.

Výsledky byly stejné jako u delfína: všichni zkoumaní kytovci nemají šanci pochutnat si na něčem jiném než slaném. Geny pro ostatní čtyři chuťové receptory (sladké, kyselé, hořké a umami) u nich zmutovaly takovým způsobem, že se z nich staly nefunkční pseudogeny. Mutace v konkrétních pseudogenech jsou u jednotlivých druhů stejné, což naznačuje, že ke ztrátě jejich funkce muselo dojít u společného předka všech dnešních kytovců. Datum této ztráty vědci kladou do doby před 36 až 53 miliony lety. Před 53 miliony let se předkové kytovců stali plně vodními zvířaty a před 36 miliony let se rozdělili na kosticovce a ozubené.

Proč ke ztrátě ale vůbec došlo, je dosud nedořešená otázka a možných důvodů je několik. Může souviset s mořským prostředím, v němž je vysoká koncentrace sodíku, stejně jako s potravním chováním kytovců. Abyste mohli cítit nějakou chuť, musíte sousto rozžvýkat - a to velryby a delfíni nedělají. Další možností je, že ztráta všech chutí kromě slané souvisí s přechodem od rostlinné potravy, kterou se živili suchozemští předkové kytovců, k masožravosti, která je pro moderní kytovce typická.

Zdroj: Genome Biology and Evolution