Lachtani versus lososi
Vliv člověka způsobuje úbytek početnosti severoamerické populace lososů. Když se pak přidá ještě vliv lachtanů, stává se dříve početná ryba velmi ohroženou.
Kdysi zvládali mladí lososi cestu z rodného horního toku severoamerické řeky Columbia k jejímu ústí do Pacifiku během dvou týdnů. Po většinu své pouti putovaly ryby ocasem napřed, protože je unášel dravý proud, k němuž se stavěli čelem. Dnes zpomaluje tok řeky kaskáda přehrad. Ryby už nemohou spoléhat na proudění vody. Plují hlavou napřed a dosažení cíle je stojí nemalé úsilí. Na pouť dlouhou až 1900 kilometrů potřebují mladí lososi i tři měsíce.
Podobně se zkomplikoval dospělým lososům návrat z moře na horní tok ke tření. Přehrady překonávají po uměle zbudovaných rybích přechodech – stupňovitých kaskádách, jakýchsi rybích schodištích, na kterých lososi pomalu nabírají výšku. Přehrady změnily i teplotní poměry v řece. Dramaticky stouplo znečištění. Není divu, že lososů v druhé největší řece Severní Ameriky katastrofálně ubylo.
Dříve početná zvířata na listině ohrožených druhů
Koncem 19. století ulovili rybáři na Columbii 20 000 tun lososů ročně. Ve 30. letech minulého století klesly úlovky na polovinu. Dnes uvízne v sítích a na udicích rybářů kolem 700 tun lososů. Lovecká sezóna lososů a pstruhů je zkrácená na minimum a losos čavyča (Oncorhynchus tshawytscha) byl na řece Columbii a jejích přítocích zapsán na seznam ohrožených druhů.
V poslední době vyvstala před ohroženým lososem čavyča nová vážná hrozba. Mají na něj spadeno další ohrožení živočichové - lachtani kalifornští (Zalophus californianus). Ti zdaleka nežijí jen na kalifornském pobřeží Pacifiku. Areál jejich rozšíření sahá od Aljašky až po Mexiko. A neomezuje se jen na mořské břehy. Lachtani často pronikají po řekách hluboko do vnitrozemí. K jejich oblíbeným vodním tokům patří i řeka Columbia.
Když v roce 1805 putovala po březích řeky Columbia k Tichému oceánu první velká výzkumná expedice vedená Meriwetherem Lewisem a Williamem Clarkem, byli její účastníci zaskočeni početností tamější lachtaní populace. Na jedné míli toku napočítali stovku lachtanů a v příhodných místech, například pod peřejemi a vodopády, bylo těchto zvířat i desetkrát více. Tito lachtani žili na řece celoročně. Jen v období námluv odplouvali po proudu k mořskému pobřeží. Odhaduje se, že počátkem 19. století vylovili lachtani ročně z vod Columbie 5 až 15 milionů lososů. Rybí populace byly navzdory tomu tak početné, že představovaly stabilní zdroj obživy nejen pro lachtany, medvědy a dravé ptáky, ale také pro indiánské kmeny z širokého okolí.
Lososi - luxusní lachtaní hostina
Dnešní poměry v populacích lachtanů a lososů jsou na řece Columbia zcela odlišné. Jednu z největších skupin lachtanů kalifornských lze pozorovat pod Bonnevillskou přehradou. Čítá necelou stovku kusů. Šedesát metrů vysoká a osm set metrů dlouhá hráz se staví do cesty táhnoucím lososům čavyča, kteří už urazili proti proudu Columbie 235 kilometrů. Také v tomto místě byl zbudován rybí přechod. Jeho zdolání je ale pro ryby velmi náročné a lososi se proto hromadí pod přehradou v hejnech, na která se jezdí v době tahu dívat zástupy turistů. Ještě větším lákadlem jsou však hejna lososů pro lachtany. Ti dokážou najednou nacpat do žaludku až 16 kilogramů ryb. Ročně jim padne za oběť asi 3 500 lososů, což je pro ohroženou rybí populaci citelná ztráta.
Pod Bonnevillskou přehradou hoduje jeden chráněný druh – lachtan kalifornský – na dalším ohroženém druhu – lososu čavyčovi. Ochránci přírody se rozhodli stavy lachtanů omezit a povolili odstřel čtyřiceti zvířat. Dalších jedenáct lachtanů bylo odchyceno a převezeno do zábavních akvárií a zoologických zahrad. Výsledek této akce lze označit za překvapivý, ale nikoli úspěšný.
Už v roce 2005 se pod Bonnevillskou přehradou objevili první lachtani ušatí (Eumetopias jubatus). Také je přilákal prostřený stůl v podobě hejna lososů čekajících na cestu rybím přechodem. Zřejmě i proto se lachtani ušatí každoročně vracejí ve stále větších počtech. Dnes jim padá za oběť plná polovina ryb sežraných pod Bonnevillskou přehradou. Bylo by namístě proti nim zakročit podobně tvrdě jako proti lachtanům kalifornským? Asi ne. Momentálně jsou lachtani ušatí chráněni ještě přísněji než jejich kalifornští příbuzní. V poslední době se však rozmnožili natolik, že se jedná o jejich vyškrtnutí ze seznamu přísně chráněných živočichů. To by mohlo znamenat, že propukne hon na lachtany ušaté. Rybáři už dnes viní tato zvířata z devastace skomírajících lososích lovišť a jsou při jakémkoli střetu s lachtanem ochotni sáhnout po střelné zbrani.
Číselná bilance je jasná. Lachtani kalifornští a lachtani ušatí uloví na toku řeky Columbia od Bonnevillské přehrady k ústí do Pacifiku asi desetinu všech tamějších lososů čavyča. Jejich hubení se zdá jako logická a jednoduchá cesta k záchraně mizejících ryb. Jen letmý pohled do deníků Meriwethera Lewise a Williama Clarka nás ale usvědčí z omylu. Pokud by se stavy lososů vrátily na dřívější úroveň, uživil by se na jejích populaci mnohonásobně větší počet lachtanů bez toho, že by ji sebeméně ohrozili. Dosažení tohoto cíle však představuje zapeklitý úkol, s nímž si člověk neví rady. Plánované plašení lachtanů ušatých a další omezení lovu lososů k tomu zcela jistě stačit nebude.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
