Laserové maskování planety Země
Velké procento planet obíhajících kolem jiných hvězd můžeme objevit při jejich zdánlivém přechodu (tranzitu) přes disk mateřské hvězdy. Stejným způsobem by mohla nějaká mimozemská civilizace objevit i naší planetu.
Podstata této tzv. tranzitní metody objevu exoplanet spočívá v tom, že každá planeta po jistou kratší dobu částečně zastiňuje a tedy i nepatrně zeslabuje světlo své mateřské hvězdy, samozřejmě pro hypotetického pozorovatele, nacházejícího se v určitém směru ve vesmíru.
Dva američtí astronomové z Kolumbijské university v New Yorku, David M. Kipping a Alex Teachey, navrhli toto dočasné zeslabení intenzity světla kompenzovat krátkodobým vysíláním laserového světla právě v tomto určitém směru, pokud bychom chtěli existenci naší planety utajit před konkrétními mimozemskými pozorovateli.
To ovšem předpokládá předchozí znalost směru, ve kterém se dotyčná mimozemská civilizace nachází, tj. kolem které hvězdy obíhá planeta, na níž mimozemšťané žijí. Oba astronomové zveřejnili popis své maskovací metody v britském astronomickém věstníku Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
Tranzitní metodu dočasného zeslabení světla hvězdy planetárním diskem používá např. vesmírný dalekohled Kepler, který díky ní objevil již přes 1000 planet u jiných hvězd. Desítky z nich mají dokonce velikost, porovnatelnou s velikostí Země.
Podobně by naši Zemi mohli objevit případní mimozemští astronomové, kteří by navíc brzy zjistili, že se naše planeta nachází v obyvatelné zóně Sluneční soustavy, tj. v takové vzdálenosti od Slunce, která umožňuje na povrchu Země existenci vody v kapalném stavu. Kipping a Teachey proto navrhují směrem k planetě, o které již budeme vědět, že hostí vyspělou mimozemskou civilizaci, vysílat po dobu tam pozorovaného tranzitu Země přes sluneční disk řízený laserový paprsek.
Podle nich by mohlo stačit jednou ročně po dobu 10 hodin vysílat k dané hvězdě laserový paprsek o konstantním výkonu 30 Megawattů. Tím zamaskujeme přítomnost planety Země pro tímto směrem se nacházející pozorovatele v jisté části viditelného spektra. Potřebnou energii např. shromáždí solární panely Mezinárodní kosmické stanice za dobu jednoho roku.
Pokud ovšem chceme zamaskovat zeslabení slunečního světla v rámci všech barev viditelného spektra, budeme potřebovat sadu různě barevných laserů o celkovém výkonu 250 Megawattů. Pokud bychom ale chtěli zamaskovat pouze přítomnost kyslíku v atmosféře naší planety, na tento úkol by stačil laser s výkonem pouhých 160 kilowattů po dobu tranzitu.
Podobně i v případě jiných spektrálních “biosignatur” naší planety. Stejně tak ale můžeme řízenou modifikací vysílaného světla během tranzitu naopak naši přítomnost mimozemským astronomům úmyslně signalizovat nebo využít této příležitosti k vysílání informací.
Pokud by poslední metodu nějaká mimozemská civilizace praktikovala, mohli bychom to právě díky podivně změněnému světelnému signálu během tranzitu exoplanety přes disk mateřské hvězdy odhalit.
Zdroje: Phys.Org 1, Phys.Org 2, Scientific American, Popular Science, New Scientist, Inverse, Mashable, CNet, Futurism, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, arXiv, Youtube
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.