Létající základny na Venuši

Název dotyčného projektu NASA zní ve zkratce HAVOC (High Altitude Venus Operational Concept). V jeho rámci vědci počítají celkem s pěti výpravami k Venuši a do její atmosféry. Během první z nich se bude provádět pouze průzkum atmosféry pomocí menší robotické vzducholodi. Druhá výprava by znamenala pobyt kosmonautů v lodi na oběžné dráze kolem Venuše. Během třetí výpravy by pak dva kosmonauti strávili na palubě vzducholodi v atmosféře planety jeden měsíc. Při čtvrté výpravě by se už v atmosféře Venuše plavilo vzducholodí několik, přičemž tato mise by trvala jeden rok. Během poslední výpravy by pak mohli kosmonauti v atmosféře Venuše vybudovat větší souvislou létající platformu, která by připomínala malé vzdušné město.

Vzducholoď se z kosmu do své letové hladiny dostane tak, že kosmická loď dopraví příslušný modul ve složeném stavu do atmosféry Venuše, včetně kosmonautů uvnitř. Zde se modul během sestupu zbaví svého ochranného krytu a nafouknou se obří nádrže plněné héliem. Vzducholoď se pak bude pohybovat ve výškách kolem 50 kilometrů nad žhavým povrchem Venuše. Zatímco na povrchu Venuše panují teploty přes 450 stupňů Celsia a tlak je zde asi 92krát vyšší než na povrchu Země, v letové výšce vzducholodě je celkem přijatelných 75 stupňů Celsia a tlak je podobný pozemskému. Velikost gravitační síly zde činí asi 90% pozemské.

Logo|foto:Český rozhlas

V této výšce by mohly systémy pro podporu života lidí fungovat uspokojivě, i když i zde bude zřejmě atmosféra vůči trupu vzducholodi poněkud agresivní (atmosféra Venuše obsahuje mimo jiné kapičky kyseliny sírové). Také úroveň radiace by v dané výšce měla být porovnatelná s pozemskou, na rozdíl od situace na povrchu Marsu. Energii pro pohyb a provoz vzducholodi bude zabezpečovat asi tisíc čtverečních metrů slunečních panelů, umístěných na povrchu stroje. Rovníkové větry na Venuši jsou přitom tak rychlé, že vzducholoď může v těchto šířkách oběhnout planetu za méně než 120 hodin.

Vzducholoď bude v nafouknutém stavu asi 130 metrů dlouhá a 34 metrů vysoká. Její hmotnost bude činit asi 96 tun. K Venuši doputuje automaticky, bez lidské posádky a bude čekat na oběžné dráze na přílet další, “mateřské” kosmické lodi, tentokrát s lidskou posádkou na palubě. Zde se obě lodi spojí a kosmonauti přejdou z mateřské lodi do gondoly vzducholodi. Po odpojení se modul se složenou vzducholodí vnoří do atmosféry Venuše. Po skončení mise v atmosféře se gondola s lidskou posádkou a se zásobou paliva oddělí od nádrže vzducholodi a dopraví obytnou kabinu s kosmonauty k mateřské lodi, která čekala celý měsíc prázdná na oběžné dráze. Po příletu mateřské lodi k Zemi se k ní připojí malý přistávací modul a dopraví kosmonauty zpět na povrch Země.

Mraky pohybující se kolem Venuše - atmosféra Venuše obsahuje mimo jiné kapičky kyseliny sírové|foto: ESA

Po počátečním průzkumu pomocí robotických vzducholodí by mohla být v atmosféře Venuše umístěna loď vhodná pro pobyt kosmonautů|foto: NASA

Je však třeba říct, že tento projekt NASA není prvním svého druhu. Představa létajících měst v atmosféře Venuše se objevovala v Sovětském Svazu nebo v USA již od 70. let minulého století. Některé návrhy dokonce počítaly s využitím obyčejného pozemského vzduchu místo hélia v roli nosného plynu. Dostatečně objemné habitaty naplněné pozemskou atmosférou by pak mohly být samonosnými vzducholoděmi. Myšlenka návštěvy Venuše je lákavá také díky kratší době letu ve srovnání s cestou na Mars. Cesta na Mars a zpět může trvat až 900 dní, zatímco v případě Venuše by se jednalo jen o dní 440.

Zdroje: Popular Science 1, Popular Science 2, IEEE Spectrum, Phys.Org, Born Scientist, NASA, Motherboard, Nerdist, ESA