Letní dvojčíslo časopisu Vesmír
Přinášíme vám výběr zajímavých témat, která na vás čekají v novém čísle časopisu Vesmír.
Podhoubí pro excelenci
Rozhovor Ivana Boháčka a Ondřeje Vrtišky s předsedou Akademie věd ČR Jiřím Drahošem
Předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš vysvětluje, proč motto nové strategie jím řízené instituce – „špičkový výzkum ve veřejném zájmu“ – neznamená přesun důrazu ze základního k aplikovanému výzkumu. Lze vůbec vytvořit společnou strategii pro desítky ústavů s vysokou mírou samostatnosti? A jak dosáhnout toho, aby byl výzkum skutečně špičkový?
Prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., dr. h. c., (*1949) vystudoval fyzikální chemii na VŠCHT Praha, v roce 1994 byl habilitován pro obor chemické inženýrství, o pět let později obhájil doktorát věd v témže oboru a v roce 2003 byl jmenován profesorem. Působil v Ústavu teoretických základů chemické techniky ČSAV (dnes Ústav chemických procesů AV ČR), v letech 1996–2003 byl jeho ředitelem. V letech 1985–1986 pracoval v rámci stipendia nadace A. V. Humboldta na Univerzitě Hannover, působí rovněž jako hostující profesor na Univerzitě Săo Paulo. Hlavním předmětem jeho odborného zájmu jsou vícefázové chemické reaktory. Je členem Učené společnosti ČR a Inženýrské akademie ČR, předsedou České společnosti chemického inženýrství a členem představenstva Svazu chemického průmyslu. V letech 2006–2009 byl prezidentem Evropské federace chemického inženýrství. Předsedou Akademie věd ČR byl poprvé zvolen v roce 2008, podruhé v roce 2012.
Jak vznikla Ďáblova hora?
Co mají společného Bořeň a Ďáblova hora ve Wyomingu? O tom více v článku Prokopa Závady.
K řadě výrazných skalních útvarů se pojí vyprávění o čertech a ďábelské moci. Bývají to viklany, osamocené skály nebo balvany na louce, které čerta buď připomínají svým vzhledem, nebo je tam čert měl se zlým úmyslem zanést. Například Čertova zeď u České Lípy měla být dílem ďábla, který se vsadil se sedlákem, že do svítání postaví zeď od Ještědu k Bezdězu.
Ďáblova hora ve Wyomingu ve Spojených státech amerických si ale spojení s pekelnými silami získala trochu nedopatřením. Její jméno vzniklo špatným překladem původního slova lakotských indiánů wahanksica – medvěd. Kartografové mu zřejmě špatně porozuměli, protože v lakotštině podobné slovo wakansica znamená „zlý duch“. Proto se monument místo Medvědí doupě začal nazývat Ďáblova hora – Devils Tower.
Cesta do města
Proč a jak se ptáci stěhují k lidem? O tom píše Tomáš Grim.
Hlavní záškodník v přírodě je člověk. To se ví. Za humny v důsledku zvyšování kulturnosti již navýsost kulturní krajiny dramaticky klesají populace skřivanů polních a dalších opeřenců. A není kulturnější krajiny než té, které říkáme město. Proč se tedy ptáci a další živočišná i rostlinná čeládka městům nevyhýbají, ale někdy je dokonce upřednostňují? Vrabce domácího, rorýse obecného či rehka domácího bychom mimo zástavbu stěží pohledali. Ani laik nepřehlédne ve městech všudypřítomné holuby skalní, kavky obecné či kosy černé. A ptačích novousedlíků přibývá. Co tady dělají? Proč mají tito a mnozí další rádi „antipřírodu“? Je město ekologická past, nebo dobré místo k životu?
Samotní predátoři se místy urbanizovali ještě více než jejich kořist. V Paříži sbírají vrány černé potravu ve smíšených hejnech s holuby skalními „věžáky“, v Istanbulu najdeme vrány šedé nejen v stohlavých hejnech, ale i v bezprostřední blízkosti tlup toulavých psů. Zatímco rurální vrány prchají před člověkem, psem či kočkou, jakmile se tito nepřátelé přiblíží na 50–100 m, pařížské či istanbulské vrány je v podstatě ignorují, nechávají je přiblížit doslova na doklovnutí. Na podobné urbanizační zhůvěřilosti naše města teprve čekají. Istanbul, Turecko.
Fenomén Ložek
Letos v červenci se pravidelný autor Vesmíru Vojen Ložek dožívá devadesáti let. K jeho jubileu je ve Vesmíru věnován blok článků Jiřího Sádla a spol. (Ctnostná jest, že ji nikdo nechtěl), Lucie Juřičkové (Původ měkkýší fauny střední Evropy), Ivana Horáčka (Biodiverzita střední Evropy a kvartérní paleozoologie) a Václava Cílka (Poslední indiánská válka).
Osobní vzpomínku přidává v článku Fenomén Ložek Petr Pokorný.
„Vojen Ložek letos slaví devadesátku. Přesto je každé setkání s ním svěží, jako když se potkáte s čerstvě okouzleným studentem. Souvislá a vždy naprosto věcná a krásná řeč, vášnivé zaujetí pro zákoutí světa, který nás obklopuje. Ložek nementoruje, a i když vás pravděpodobně nepustí ke slovu, nelze ho podezřívat z toho, že by se viděl jako pupek nějakého vesmíru. Vojen Ložek je především Velký Vypravěč, jak o něm jednou napsal Václav Cílek na stránkách tohoto časopisu. Je básníkem světa, průzračným médiem jeho tajemství. Možná takového druhu, jaké někdy mívala stará Čína.“
Původ měkkýší fauny střední Evropy
Vesmír věnovaný narozeninám Vojena Ložka prostě nemůže neobsahovat článek o kvartérních šnecích. Zlí jazykové tvrdí, že v Ložkově areálu stejně každý malakozoolog u kvartérních šneků skončí, a asi je na tom něco pravdy, píše Lucie Juřičková ve svém článku.
O holocénu, období po poslední době ledové, toho víme nejvíce. Jeho přírodu nejen studujeme, ale žijeme v ní a aktivně ji přetváříme. Nikde na světě nemají o holocenních měkkýších tolik údajů jako my na území bývalého Československa, a to právě díky celoživotní práci jubilanta. A Proč tedy studovat holocenní měkkýše? O tom dále v článku Původ měkkýší fauny střední Evropy.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.