Libo kolektivistickou rýži, nebo individualistickou pšenici?
Složitost pěstování rýže nutí lidskou společnost ke spolupráci, zatímco pšenice jako hlavní plodina vede k nezávislosti. Kolektivistická povaha Číňanů, a naopak individualismus lidí ze Západu jsou pak prý důsledkem toho, jaké pěstovali plodiny. Alespoň to tvrdí studie, která nedávno vyšla ve vědeckém časopise Science.
Zatímco Evropané jsou individualisté a analytici, naopak obyvatelé kolektivistických kultur mají podle zjištění vědců myšlení spíše holistické.
„Podívejme se, na čem stojí a padá evropská výživa,“ vyzval v Magazínu Leonardo biolog Jaroslav Petr.
Touto plodinou je obilí, například pšenice, která se pěstuje tak, že je závislá na dešťových srážkách.
„Ale základní potravina Číny rýže se už po tisíciletí pěstuje v zavodňovacích kanálech. Tam vy musíte přivést vodu, vybudovat kanály, vybudovat rýžoviště a udržovat je, aby všechno fungovalo,“ upozornil vědec.
A v neposlední řadě je nutné se také dohodnout s ostatními, jak se podělíte o vodu, která na rýžoviště přitéká. „Tu si nemůže někdo přivést všechnu jen na své rýžoviště, aby těm ostatním vyschla.“
„Zatímco evropský rolník pěstování pšenice i sklizeň zvládl víceméně sám se svou rodinou, tak čínský rolník, aby se vůbec uživil, se musel domluvit s poměrně širokým okruhem lidí, a velmi intenzivně s nimi spolupracovat.“
Podle vědců je přitom dokázáno, že kultury, jejichž členové jsou individualističtější a analytičtější, jsou přirozeně více inovativní, kreativní, a proto i hospodářsky vyspělejší.
Dalšími pozorovanými rozdíly je například to, že pšeničné, individualistické regiony mají mnohem vyšší rozvodovost, ale i větší počet podaných patentů. V rýžových, kolektivistických oblastech je naopak rozpad rodiny zvláštnost, stejně jako podání přihlášky na patentový úřad.
„Říká se, že například průmyslová revoluce, která nastala v 19. století ve Velké Británii, vyvěrá právě z evropského individualismu,“ dodal na podporu pšenično-rýžové společenské teorie Jaroslav Petr.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
